V polovině listopadu roku 1989 došlo v našich dějinách ke zvratu, který znamenal konec studené války, totalitního režimu, pád Sovětského svazu a jeho satelitů. Evropa, rozdělená železnou oponou, začala psát novou epizodu svých dějin. Východní blok přestal existovat. Přesto, že sled událostí, které začaly zdánlivě poklidnou studentskou demonstrací, je dodnes předmětem nejrůznějších konspiračních teorií, můžeme s jistotou říci, že komunistickému režimu došel dech. Studenti tak shodou okolností navázali na odpor proti nacistickému režimu, který stál v roce 1939 život Jana Opletala.
Jedním z důsledků devastující politiky komunistické strany, která naši zemi řídila přes 40 let, byla skutečnost, že v severních Čechách se doslova nedalo dýchat. Protesty proti stavu ovzduší se staly nečekanou rozbuškou, která vedla až k pádu režimu a poklidnému předání moci. Naše země tak znovu po dlouhých desetiletích ochutnala demokracii. Nepřátelé státu se přes noc stali jeho hrdiny a prominenti zrádci. A to nejen v tehdejším Československu, ale v celé východní Evropě. Den 17. listopad tak již podruhé natrvalo vstoupil do našich dějin. Studenti v tom sehráli zásadní roli již v roce 1939. Zavření českých vysokých škol nacisty si v této kapitole připomeneme také.