12:15
Pátý díl sleduje několik mladých tvůrců z Charkova, kteří se navzdory válce učí filmové tvorbě a hledají způsoby, jak vyjádřit své prožitky. Režisér Valéra mluví o roli amatérského divadla ve válečných časech a o potřebě tvořit i uprostřed chaosu. Kameramanka Viktorie trénuje natáčení s Nasťou, která vypráví o ztrátě tanečního studia, které srovnala se zemí raketa. Děti při hereckých cvičeních využívají humor, hru i emoce jako formu terapie. Zlata během jedné scény podlehne vlastním vzpomínkám a ukazuje, jak těžké je žít s trvající válkou. Přesto ve společné tvorbě nacházejí oporu, kolektiv a naději.
Jedním z témat dílu je smysl. Pro charkovské i chersonské má smysl mimo jiné vytvářet film. Další možnou cestou je hledání radosti v maličkostech. Každý žák zkusí sepsat dvacet věcí, které mu dělá radost (malé každodenní radosti). Poté třída navzájemsdílí. Mohli by některé takové věci pozitivně prožívat i naši teenageři na Ukrajině?
Další věcí, která naši týmům pomáhá, je mít partu, kolektiv. Žáci zkusí podobně jako ve videu nějaké týmové úkoly, např. mluvit ve skupině beze slov a splnit nějaké úkoly, kde zadání ví jen jeden (přenést jednu konkrétní knihu na druhou stranu třídy na konkrétní místo, postavit z kostek konkrétní stavbu… Dále např. naladit se na sebe jako skupina a zkusit se společně naráz tlesknout apod.