Československý politik, novinář, účastník prvního odboje, jeden z „mužů 28. října“
a několikanásobný ministr. Zpočátku patřil mezi politiky národních socialistů, po rozkolu byl
předákem radikálně nacionalistických formací, známých pod názvem Národní liga.
Český sociálně demokratický politik, novinář a publicista, povoláním právník. Byl jedním z pěti
„mužů 28. října“. Působil jako poslanec Říšské rady, Revolučního národního shromáždění
a senátor Národního shromáždění ČSR, na počátku československého státu zastával post
ministra spravedlnosti.
V červenci 1918 se dostal do čela Národního výboru. 28. října 1918, v době vyhlášení samostatného Československa byl Kramář v Ženevě na setkání představitelů domácího a zahraničního odboje. Kramář byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním ministerským předsedou ČSR.
28. října 1918 spolu s Antonínem Švehlou, Jiřím Stříbrným, Františkem Soukupem a Vavro
Šrobárem vyhlásil samostatný stát Československo a je autorem textu prvního zákona o zřízení
samostatného státu. V první vládě přijal funkci ministra financí.
Pracovní list pro žáky 2. stupně a střední školy. V tomto pracovním listu si žáci procvičí a ověří znalosti spojené s rozdíly mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím.
V rámci pokusu si ale budete moci sami vyzkoušet, jaké to je zjišťovat, jakou krevní skupinu má neznámý vzorek. / В рамках експерименту ви можете спробувати самостійно визначити, яку групу крові має невідомий зразок.
Co dává plíce do pohybu? A jak jste na tom s dechem vy? Pomocí tvorby modelu a různých plicních testů si vyzkoušejte, jak vaše plíce fungují. /
Що змушує легені рухатися? А як ваше дихання? Перевірте, як працюють ваші легені за допомогою побудови моделей та різних тестів легень.
Tento pracovní list je určen žákům 2. stupně a odpovídajícím ročníkům víceletých gymnázií. Jeho cílem je popsat základní části lidské kostry. / Цей робочий лист призначений для учнів 2-го ступеня та відповідних класів багаторічних гімназій. Його мета — описати основні частини скелета людини.
Termínem propaganda se dříve označovalo šíření či podporování nějaké myšlenky. Až dvacáté století, a zejména nacistický a komunistický režim, dalo termínu nový negativní obsah. Moderní způsoby propagandy pracují spíše se zpochybňováním pravd v niž se ztrácí hranice mezi pravdou a lží.
