Doma s předškolákem: (Ne)učíme se psát. Proč je důležité správně držet tužku a na co ještě dávat pozor?

„Základem psaní je pohybová aktivita tvořená souborem psychomotorických činností, které označujeme jako grafomotorické dovednosti. V rámci přípravy na psaní je proto nezbytné zaměřit se právě na grafomotoriku a její rozvoj,“ vysvětluje na začátek psycholožka Klára Špačková.

Co to ale přesně znamená? Co všechno si má rodič budoucího prvňáčka takzvaně odškrtnout? Dítě by mělo zvládat nakreslit základní prvky, jako jsou čáry, kruhy, oblouky, smyčky. A poradit by si mělo i s překreslováním jednoduchých obrazců podle předlohy. Naopak psaní není důležité trénovat předem – na to přijde čas právě až s povinnou školní docházkou.

Podívejte se na balíček materiálů k zápisům, kde najdete řadu videí a dalších textů.

Správné držení tužky jako základ

Nejen u kreslení, ale i pro budoucí psaní je klíčové správné držení tužky. To je dobré u dětí kontrolovat nejen poslední rok před nástupem do školy, ale nejlépe už od chvíle, kdy psací potřeby vezmou do ruky poprvé. „Správné držení tužky je takzvaným špetkovým úchopem. To znamená, že tužku drží bříška palce a ukazováku a podpírá ji prostředník. Horní část tužky míří k tělu pisatele. Prsty jsou uvolněné, bez napětí,“ vysvětluje psycholožka Radka Brabcová. Pomocníkem mohou být i nástavce na tužku, které prsty fixují. Sehnat je není složité, na trhu je jich celá řada.

Ke správnému úchopu pomáhají i další aktivity – třeba stříhání nůžkami, trhání a mačkání papíru, navlékání korálků, modelování z hmoty. Počítá se i hra se stavebnicemi nebo různé činnosti běžného dne: zapínání a rozepínání knoflíků a zipů, obouvání bot.

Uvolnění ruky

Jestliže si vaše dítě zafixuje nefunkční úchop, je potřeba obrnit se trpělivostí. Tento návyk sice neznemožní kreslení ani budoucí psaní, ale dokáže ho velmi znepříjemnit. Ruka se totiž dostává do napětí a může i bolet. „Pokud dítě na tužku nepřiměřeně tlačí nebo pohyby při kreslení vycházejí pouze ze zápěstí, je třeba ruku uvolnit a zapojit do kresebného pohybu i loket a rameno,“ uvádí Radka Brabcová.

Jak na to? Nechte dítě kreslit na velkou, nejlépe svislou plochu – ideální je tabule, ale postačí i velký formát papíru položený na stole. Zadávejte dítěti, aby kreslilo jednoduché prvky: čáry, kruhy, oblouky, ovály, smyčky. Bude se pak lépe soustředit na jejich snadné a uvolněné tvoření. Postupně přejděte ke kreslení na menší formát papíru a do linek. A nezapomeňte na vhodné psací náčiní. Používejte třeba tlustý fix, který snadno zanechá stopu a jednoduše udělá i dlouhou čáru.

Bludiště i kreslení pěnou

Kromě správného držení tužky je důležité rozvíjet takzvanou koordinaci ruka–oko. K tomu může pomoci třeba již zmíněné překreslování jednoduchých obrazců. Udělejte vždy pár tahů a nechte dítě vás napodobovat. Postupně přejděte k tvarům písmen nebo nechte předškoláka napsat hůlkovým písmem jeho jméno. „Dovednost překreslit a napodobit obrazce je důležitá i pro rozvoj zrakového vnímání. Dobré zrakové vnímání je předpokladem nejen pro úspěšné nastartování psaní, ale i čtení,“ doplňuje Radka Brabcová. A pomoci mohou i hry. Třeba známé lodě nebo nejrůznější bludiště a cestičky, kterými musí dítě tužkou projíždět.

A co dělat, když dítě klasické kreslení na papír zkrátka nebaví? Zkoušejte hledat jiné cesty – kreslete třeba prstem do písku nebo mouky, křídou na chodník, pěnou na holení na dlaždičky v koupelně. Nemusíte přitom dbát na výsledek, důležitý je samotný proces, tedy příprava ruky a radost z tvorby.

V souvislosti s dětskou kresbou je často zmiňována kresba postavy. Někde ji vyžadují i při zápisu. „Důvodem je, že před mnoha lety bylo v psychologické literatuře popsáno, jak se s postupujícím věkem dítěte a jeho rozumovým vývojem kresba lidské postavy zdokonaluje. Nezaměřujte se však pouze na ni, prospěšnější je, pokud dítě učíte využívat nejrůznější výtvarné techniky, kreslit podle fantazie i podle vzoru, uvolňujete jeho ruku a trénujete kreslení nejrůznějších grafoprvků, které písmo tvoří,“ uvádí Radka Brabcová.

Zkomolená písmena

Jak už bylo řečeno, u budoucích prvňáčků není důležité, aby uměli psát. „Děti předškolního věku psát neučte. Pokud ale o psaní samo zájem projeví, určitě mu s nácvikem můžete pomoci. Učení bude probíhat nejspíše tak, že se bude vyptávat na písmena,“ říká psycholožka Klára Špačková. Obyčejně se dítě jako první učí napsat hůlkovým písmem své jméno. I když ho zpočátku může vnímat spíše jako obrázek, je psaní jména významnou zkušeností. Posiluje sebevědomí předškoláka a často je i hnacím motorem pro další rozvoj v této oblasti.

Jestliže dítě samo začíná psát, například krátké vzkazy či jména kamarádů, ale slova komolí, neopravujte ho, pokud to samo nevyžaduje. Intuitivně se totiž seznamuje s pravidly psané formy jazyka – na základě svých zkušeností a znalostí odhaduje, jak se co píše.

Střídání levé a pravé

Pokud zjistíte, že máte doma leváka, nesnažte se jej přeučovat. Dnes už je známo, že je potřeba respektovat přirozenou lateralitu, tedy zda je dítě levák, či pravák. Levákům se snažte usnadnit psaní tím, že jim pořídíte speciální pomůcky, kterých už dnes existuje celá řada. A co když dítě nemá ruku vyhraněnou, střídavě kreslí pravou i levou? V tomto případě je vhodné objednat se na konzultaci k určení dominantní ruky do pedagogicko-psychologické poradny.

Ať už má dítě v psaní větší náskok, či menší, nezapomínejte, že vývoj grafomotoriky probíhá u každého individuálně. V případě výrazných problémů se však neváhejte obrátit na učitele. Pedagogové v mateřských školách s dětmi cíleně pracují, a budou vědět, jak vám pomoci.

Přečtěte si i další články ze série Doma s předškolákem:

• Zápis jako slavnostní událost i možnost pro odklad. Co všechno o něm vědět?
• V čem musí být budoucí prvňáček samostatný?
• Důležitost pohybu aneb nejde jen o jedničky z tělocviku
• Jak se připravit na matematiku?
• (Ne)trénujeme čtení: Jak a v čem dítěti pomoci?