02:54
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Úzkostné stavy
Úzkost je stav velkých obav a strachu, který se projevuje i na našem těle, například bušením srdce, staženým žaludkem nebo zrychleným a mělkým dechem. Často ji doprovázejí vtíravé nebo katastrofické myšlenky. Nepříjemné pocity se přitom mohou objevit nejen ve chvíli, kdy nám něco hrozí, ale také tehdy, když si nějakou strašidelnou situaci jen představujeme, tomu se odborně říká anticipační úzkost. Je normální, že se občas cítíme nervózní nebo máme strach, zvláště když například v dětství zažíváme velké změny a nové situace. Tyto nepříjemné projevy se dají zmírnit pravidelným pohybem, zklidňujícím dýcháním nebo tím, že se někomu svěříme. Pokud by ale takový strach trval dlouho, bránil nám v běžném životě a přicházel i v úplně obyčejných chvílích, je důležité říct si o pomoc.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Vyučující může s dětmi otevřít diskuzi o tom, jak se v jejich těle projevuje úzkost, strach či stres a jak mohou tyto silné emoce rozpoznat u svých kamarádů nebo spolužáků. Aby děti získaly praktický nástroj pro náročné chvíle, mohou si společně ve třídě vyzkoušet zklidňující techniku zvanou „dýchání do čtverce“. K práci s úzkostí může vyučující využít i připravený pracovní list "Kreslení úzkosti, jak ji vidíš ty". Na závěr hodiny může vyučující dětem předat kontakt na Linku bezpečí, kam se mohou kdykoliv a s čímkoliv zdarma anonymně telefonicky obrátit.
2. stupeň ZŠ
Žáci a žákyně mohou pracovat s fiktivní situací člověka, který čeká na důležitou zprávu, má vystoupit před třídou nebo se obává reakce spolužáků. Do čtyř polí zaznamenají, co se skutečně stalo, co si postava o situaci myslí, co cítí a jak následně jedná. Poté oddělují doložitelná fakta od obav a předpokladů. Cílem není úzkostné myšlenky zesměšnit, ale ukázat, že naše představa dalšího vývoje nemusí být totožná se skutečností.
Vyučující může žákům předložit několik modelových příběhů s různou intenzitou a délkou obtíží. Žáci posuzují, kdy může pomoci odpočinek, příprava nebo rozhovor s blízkým člověkem a kdy už by bylo vhodné obrátit se na důvěryhodného dospělého či odborníka. Nemají určovat diagnózu, ale hledat signály, že obtíže člověka dlouhodobě omezují ve škole, ve vztazích nebo v běžném životě.
Střední škola
Studenti a studentky mohou na modelovém případu vytvořit kruh úzkosti: spouštěcí situace, její interpretace, tělesná reakce, následné chování a krátkodobý důsledek. Zkoumají zejména vyhýbání se obávané situaci, které může přinést okamžitou úlevu, ale současně posilovat strach z jejího opakování. Následně hledají místa, v nichž by bylo možné tento kruh bezpečně přerušit.
Vyučující může otevřít diskuzi nad otázkou, kde leží hranice mezi normalizováním úzkosti a zlehčováním potíží druhého člověka. Studenti posuzují výroky jako: „To má dnes každý“, „Musíš se překonat“, „Chceš mi říct, co se děje?“ nebo „Můžeme společně vyhledat pomoc“. Na závěr formulují zásady citlivé komunikace, která člověka neoznačuje diagnózou, nesnižuje jeho prožívání a současně mu nabízí konkrétní podporu.
