Sebepoškozování

Jak postupovat?

• arrow-right

  Pokud máte ve škole školního psychologa, metodika prevence nebo jiného poradenského pracovníka, obraťte se na ně. Pomohou vám naplánovat další kroky.

• arrow-right

  Pokud nemáte ve škole nikoho, kdo by se tím mohl zabývat, domluvte se s vedením školy, citlivě kontaktujte rodinu a informujte je o vašich postřezích. Doporučte jim odbornou pomoc.

• arrow-right

  Žáka či žákyni můžete klidně a citlivě oslovit. Stačí krátce projevit zájem a dát najevo, že vidíte, že se něco děje: „Všiml/a jsem si, že to pro tebe teď možná není jednoduché. Kdybys chtěl/a, můžeš za mnou přijít." Není třeba ho do ničeho tlačit. Důležité je spíš ukázat, že má ve škole dospělého, na kterého se může obrátit.

• arrow-right

  Pro dítě je klíčové, aby se necítilo zesměšněné ani hodnocené. Proto se vyhněte komentářům nebo zlehčování a zkuste dohlédnout na to, aby takto nereagovali ani spolužáci dítěte. Podporující, respektující a neodsuzující přístup vytváří bezpečné prostředí, kde dítě může hledat pomoc.

• arrow-right

  Užitečné mohou být materiály Centra Locika, které vysvětlují, proč k sebepoškozování dochází a jak reagovat tak, aby se situace nezhoršovala. Na nástěnku zároveň můžete vylepit kontakty, kam se žáci mohou obrátit, když zažívají těžkou situaci (Linka bezpečí, chat Centra Locika).

• arrow-right

  Někdy může být vhodné se třídou obecně otevřít téma, jak být jeden druhému oporou v těžkých chvílích a co pomáhá nebo ubližuje. Důležité je ale nerozebírat konkrétní situaci žáka, aby se necítil stigmatizovaně.