Když si někdo úmyslně ubližuje, je důležité nezůstat stranou. Jak mu projevit zájem a citlivě ho podpořit? Jak zachovat důvěru a zároveň zajistit, aby dostal potřebnou pomoc?
Zahlédli jste na těle svého dítěte jizvy, čerstvé i zahojené, nebo třeba stopy po popáleninách. Dítě o tom nechce mluvit a vypadá to, že si takto ubližuje samo. Co můžete dělat, jak mu pomoci?
Je přirozené, že ve vás taková situace může vyvolat silné emoce – šok, strach, bezmoc nebo i vztek. Než s dítětem začnete mluvit, dopřejte si chvíli na zklidnění. Díky tomu budete mít větší šanci reagovat klidně a podpůrně.
V rozhovoru s dítětem dejte najevo svou starost i blízkost. Dobrým začátkem může být krátká věta jako: „Vidím, že tě něco trápí. Jsem tady pro tebe".
Nenaléhejte a nevyhrožujte. Tlak nebo hrozby situaci nevyřeší, naopak ji mohou zhoršit.
Zjistěte si o tématu více, níže najdete odkaz na materiál Centra Locika pro rodiče dětí, které se sebepoškozují. Podklady přesně popisují, co dělat, čemu se vyhnout a jak nabídnout svému dítěti oporu.
Vezměte v úvahu, že při řešení sebepoškozování škodí krajnosti. Tedy jak snaha věc přehlížet či bagatelizovat, tak snaha rázně zakročit a sebepoškozování okamžitě utnout.
Sebepoškozování může mít různé příčiny, které je důležité nepřehlížet. Není ale nutné jim hned rozumět nebo je vypátrat. Často je i pro dítě těžké pojmenovat, co za tím stojí. Na prvním místě je být pro dítě oporou, aby mělo důvěru se vám svěřit, když mu bude těžko. Může být také užitečné společně vyhledat odbornou podporu.
Scénář, jak začít rozhovor s dítětem:
Rodič: Všiml/a jsem si něčeho na tvé ruce a mám o tebe starost. Pokud je to něco, o čem bys chtěl/a mluvit, jsem tady.
Dítě: Nechci o tom mluvit.
Rodič: Rozumím. Nechci tě nutit, jen chci, abys věděl/a, že mi na tobě záleží. Je mi líto, že tě něco trápí. Chci ti být nablízku.
Dítě: (Možná něco dodá nebo zůstane mlčet.)
Rodič: Když budeš chtít, můžeme spolu najít způsob, jak ti pomoct – třeba se poradit s někým, kdo tomu rozumí. Nemusíme to řešit hned dnes, ale chci, abys věděl/a, že v tom nejsi sám/sama.
Dítě: Půjdeš tam se mnou?
Rodič: Ano, půjdu s tebou. A pokud budeš chtít, můžeme se nejdřív zajít jen zeptat, abychom věděli, jak dál postupovat. Společně to zvládneme.