České národní obrození je pojmenování pro období českých dějin, v němž docházelo k formování českého národa v moderním slova smyslu. Jeho počátek i konec bývají vymezovány různě, přibližně zabírá dobu od poslední třetiny 18. století do poloviny století následujícího. Podobně jako u každého jiného historického procesu není možné přesné dobové ohraničení národního obrození – jeho počátky je třeba hledat v souvislosti s tereziánskými a josefínskými reformami, konec bývá kladen do doby 40. či 50. let 19. století.
Národní obrození má své významné vyjádření především v jazykových snahách. Obrozenci byli přesvědčeni o tom, že k tomu, aby si český národ našel v Evropě „své místo na slunci“, potřebuje vyspělý, rozvinutý a bohatý jazyk. Oporu hledali i v národní minulosti a také v myšlence slovanské vzájemnosti. Na vytváření tohoto nového prostředí se podílela řada osobností tehdejší vědy – historici, jazykovědci, slavisté, přírodovědci…
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.