05:42
Sexualita lidí s mentálním postižením je v českých poměrech stále velkým tabu. V oblasti sexuální výchovy, partnerského života a otázek s tím spojených existuje spousta otazníků. Právě proto vznikl v roce 2008 krátký animovaný film „O sexu“, kde se zábavnou a přijatelnou formou mohou mentálně postižení lidé dovědět o základech anatomie, antikoncepce či normách chování. Je vhodný jako instruktážní materiál pro lidi s mentálním handicapem, pro pracovníky v sociálních službách nebo jako zdroj informací z oblasti sexuální výchovy ve školách.
Neexistuje důležitější okamžik v moderních českých, respektive československých dějinách, než je sametová revoluce. Někdy se nazývá také něžná revoluce a stěžejním dnem byl 17. listopad 1989, kdy se na Albertově sešli demonstrující studenti pražských vysokých škol. Sled událostí nakonec vedl k pádu komunistického režimu a nastolení demokracie. Připomeňme si nad fotografiemi Jana Šibíka onu dobu i neuvěřitelnou atmosféru, která už se asi nikdy nebude opakovat.
První sex může být fajn, anebo taky ne. Začátek sexuálního života bývá snad pro každého citlivou situací. Co všechno se hodí vědět dopředu, proč se neinspirovat pornem a proč není dobré mít přehnaná očekávání ani zbytečný strach? A nezapomeňte, že v Česku je sex legální až od 15 let.
Seznámení s metodami řešení konfliktů a asertivního jednání. Jak máme správně obhajovat naše stanovisko? Proč je špatné ustupovat a proč není řešením ani agrese? Komentáře Miroslava Táborského k hraným scénkám osvětlují zásady asertivního jednání.
Komunikace je nezbytná pro mezilidské vztahy. Díky ní můžeme vyjadřovat své pocity, názory a řešit konflikty. Právě konflikty patří k běžnému životu a nemusí vždy znamenat jen hádku. Konflikt mohou prohloubit takzvané argumentační fauly, jako je skákání do řeči, urážky, ohánění se pochybnými argumenty či šíření strachu. Nejlepším možným řešením konfliktu je konsenzus. Jedná se o situaci, kdy sami nejen dokážeme obhájit svůj názor, ale také pochopit ty druhé. O tom něco ví Sára a její rodina. Jak dopadl jejich rodinný konflikt ohledně výběru domácího mazlíčka?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Sledujeme desetiletý vývoj introvertní Růženky, která krásně malovala. Jejím snem je přestat se bát mluvit a vyučit se v oboru kadeřnice.
Jak Romové vnímají sami sebe? Je většinová společnost vůči Romům nějak předpojatá? Odpovídá Michaela Gaborová, vedoucí nízkoprahového zařízení ICM-Bouda a Lýdie Knohová s Robertem Kotlárem, kteří působí jako vedoucí souboru Amare Romane Čhave.
Otázka příjmení, zejména těch ženských, je v českém jazyce stále řešenou otázkou. Video přináší různé pohledy na tuto problematiku. Diskutující však kromě jazykové roviny otevírají i tu společenskou – jazyk jako obraz společenského vývoje, vyjádření vlastní identity či genderová diskriminace. K jakému názoru se přikláníte vy?
Krize České televize na začátku nového tisíciletí byla motivována především politicky. V lednu 2001 vyvrcholila stávkou redaktorů zpravodajství, kteří odmítli opustit budovu ČT. Ve hře byla hlavně nestrannost vysílaných pořadů. Jaroslav Jiřička byl při tom a vše fotograficky zdokumentoval. Paradoxně ty nejlepší fotky vznikly omylem, když do přístroje založil už nafocený kinofilm a nafotil ho ještě jednou. Na snímcích se tak překrývají dva obrazy, které však trefně vystihují panující atmosféru.
O prostituci mluvíme v naší společnosti jako o šedé zóně, ve které se pohybuje tisíce žen, ale nikdo ji neřeší. Největší motivací jsou rychle získané peníze. A proč? Jsem matka samoživitelka, nemám peníze na uživení dětí, na nájem, mám dluhy, jsem v exekuci, třu bídu s nouzí. Mnohé z žen tvrdí, že poskytování sexuálních služeb je jejich strategie pro přežití.
Rusíni nikdy neměli vlastní stát. Podkarpatská Rus patřila po nějakou dobu Československé republice, pak Maďarsku, SSSR a nyní je toto území součástí Ukrajiny. Katarína Romaňáková, která vede umělecký rusínský folklorní soubor Skejušan z Chomutova, odkrývá část svých fotografií a vzpomínek ze své kroniky Rusínů. V samotném závěru nahlédneme do způsobu života Rusínů a typického interiéru v jejich obydlích, která pomalu mizí.
Ukázka by se mohla zdát být sehranou scénkou nebo parodií na rasismus, neonacismus a xenofobii. Bohužel není. Jsou lidé, kteří opravdu vyznávají stejné názory a sdílejí podobné představy. Jde o nenávist k jiným rasám, etnickým menšinám, k emigrantům a uprchlíkům. Touha po násilí i ochota naslouchat pochybným anonymním názorům na sociálních sítích a zároveň naprostá nedůvěra k oficiálnímu zpravodajství je zarážející. Tito lidé mají své vidění světa a za nic je nechtějí měnit. Ve výsledku bývají spíš směšní a často jde pouze o silácké řeči, ale nikdy nelze tyto nenávistné postoje podceňovat, natož podporovat. Upozornění: mluvený projev ve videu obsahuje vulgarity a vyjadřuje násilí.
Islám nastoupil v minulém století cestu liberalizace, ale rok 1979 přinesl události, jež měly za následek návrat ke konzervativním formám víry a rozšíření extremismu. V rámci islámu lze rozlišit několik nebezpečných fenoménů: náboženský fundamentalismus, islamismus a džihádismus. S nimi se můžeme potkat i v evropských muslimských komunitách. Hodnoty a postoje muslimů je pro nás důležité sledovat především s ohledem na možnost jejich integrace do západních společností.
Romský holocaust není tak velké mediální téma jako např. genocida židovského obyvatelstva. Někdy proto může vzniknout mylná představa, že samotní Romové tuto etapu vlastní historie tolik neprožívají. To, co je vidět navenek, se však často liší od toho, co se děje uvnitř, a Romové na oběti nacistické perzekuce rozhodně nezapomínají. Romů se ale nikdo na jejich náhled neptal a často o holokaustu nemluví z obavy, aby nikdo nezpochybňoval jejich snahu o integraci.
V čem spočívá krása a jak se mění lidská identita v 21. století? Zatímco většina modelingového světa stále kopíruje zavedený stereotyp standardizované krásy „90–60–90“, existují i lidé, kteří jdou jiným směrem. Už i v Česku existuje a funguje trend, zaměřovat se na lidi, kteří ze standardů mainstreamové estetiky vybočují. Jde o lidi, kteří sami cítí, že jejich identita je oproti většinové společnosti jiná. A nejenže se za ni nestydí, ale mají odvahu ji okázale vystavovat.
Jak prožívají projekt společného vzdělávání žáci s problémy v chování? Žáci s tímto znevýhodněním popisují, jak se projevují jejich problémy. Svůj pohled na věc připojují i jejich spolužáci.
Rozhovor s matkou, která je profesionální manažerka štěstí. Paradoxně sama velmi dobře ví, jaké to je, když šťastní nejsme, i když nás okolí přesvědčuje o opaku. Poporodní deprese až rok po porodu? Dozvíte se, že je to možné.
Veronika a Mirek ve svém venkovském domě vychovávají celkem šest dětí. Jedna dcera a dva synové jsou jejich vlastní, tři dcery jsou v pěstounské péči. Každé z přijatých i vlastních dětí je individualita, kterou rodiče milují a respektují. Rodina je v kontaktu také s biologickou babičkou sester Báry a Gábinky a dokonce i s Katčinou biologickou matkou závislou na drogách, které podali pomocnou ruku, když neměla žádné bydlení ani práci.
12 302
676
3 956
1 114
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.