01:11
Máme pro vás pokus. Ukázku rozkladu vodného roztoku chloridu sodného pomocí dvou tužek, devítivoltové baterie a vodiče. Michael nám vysvětlí, co je to elektrolýza. Na dvou elektrodách získaných z ořezaných tužek se po zapojení vyvíjejí plyny. Na záporné katodě vzniká vodík, který můžeme skladovat a používat jako palivo, a na kladné anodě chlór. Možná pro vás máme recept na energetickou krizi.
Stromy a rostliny pomocí slunečního záření produkují kyslík. Vyrobit ho ale může i člověk. Smícháním chlorového bělidla a peroxidu vodíku dojde k reakci, při které vzniká voda, sůl a také kyslík. Přiblížením žhavé špejle provedeme důkaz přítomnosti kyslíku, který je nezbytný pro hoření.
Krátká ukázka reakce koncentrované kyseliny sírové s cukrem (sacharózou) a k čemu při ní dochází. Kyselina sírová je jednou z nejdůležitějších průmyslově vyráběných chemikálií. Je hydroskopická, proto odnímá látkám vodu. Z toho důvodu je třeba zacházet s kyselinou sírovou velmi opatrně, způsobuje totiž poškození kůže.
Kyselina chlorovodíková reaguje s některými kovy za vzniku vodíku. Zinek a železo jsou neušlechtilé kovy, proto s nimi kyselina reaguje. Naopak s mědí nereaguje, protože měď je ušlechtilý kov.
Co se stane, když do tekutého dusíku nalijeme vodu? Když do tekutého dusíku, který má teplotu -196 °C, nalijeme horkou vodu se saponátem a barvivem, dojde k velmi efektní explozi.
Jak katalyzátory ovlivňují rychlost chemické reakce? Působením katalyzátoru můžeme některé reakce značně urychlit. Například použijeme-li pro rozklad peroxidu vodíku jako katalyzátor jodid draselný, dojde k prudké reakci, při níž se uvolňuje kyslík. Pokud do reakční směsi přidáme saponát, vznikající kyslík vytvoří pěnu. Za normálních okolností by se přitom choval úplně jinak. Jak funguje katalyzátor?
Polystyren se vyrábí polymerací styrenu, který obsahuje benzenové jádro a vinylovou skupinu. Používá se jako izolační materiál a na výrobu spotřebního zboží. Pokusem se přesvědčíme, jak dobře se rozpouští v polárním rozpouštědle – acetonu.
Nově objevené vlastnosti nanosystémů začínají uplatňovat svůj vysoký potenciál, ačkoliv počátky nanotechnologií se dají datovat až do středověku. Redukcí chloridu zlatitého citronanem sodným můžeme připravit zlaté nanoklastry. Zlaté nanočástice se také využívají v moderních těhotenských testech.
Chcete si zahrát na alchymisty? V následujícím pokusu si ukážeme, jakým způsobem se dá přeměnit měděná mince na zlatou. Do rozehřátého hydroxidu sodného přidáme zinek. Po vložení měděné mince se na jejím povrchu elektrochemicky začne vylučovat zinek. Poté minci začneme žíhat. Zinek proniká do vrstvy mědi a vytvoří se slitina zvaná mosaz, která je známá svou zlatou barvou.
Chlorečnan draselný se často používá v pyrotechnice vzhledem ke své vysoké reaktivitě a explozivním vlastnostem. V tomto pokusu dojde k zapálení směsi chlorečnanu draselného a cukru pomocí kyseliny sírové. Cukr zde slouží jako palivo.
Plamenovou zkouškou se často dá dokázat přítomnost určitých kationtů. V tomto pokusu je provedena plamenová zkouška modré skalice.
Vlastnosti a formy oxidu titaničitého, které jsou přiblíženy ve videu, jsou známé. Relativní novinkou je jeho využití jako fotokatalyzátoru. Seznámíte se s principem fotokatalýzy, kterou lze využít pro ničení škodlivých látek i mikrobů. Důležitý je také fakt, že konečnými produkty fotokatalýzy jsou jednoduché anorganické látky, oxid uhličitý a voda.
Slitina niklu a titanu si pamatuje svůj tvar. Když drát z této slitiny zdeformujeme a následně zahřejeme, vrátí se do původního tvaru. K čemu je tato vlastnost dobrá v průmyslovém využití?
Video seznámí žáky s periodickou tabulkou prvků, která byla sestavena ruským chemikem D. I. Mendělejevem v roce 1869. V roce 2024 tedy oslavila 155 let od svého vzniku. Při svém vzniku obsahovala mnohem méně prvků než dnes. V současnosti v ní najdeme 118 chemických prvků, které jsou seřazeny podle rostoucího protonového čísla do vodorovných period a svislých skupin. V tabulce jsou kromě názvů a značek prvků uvedeny také důležité konstanty, které poskytují chemikům informace o daných prvcích a jejich vlastnostech.
Svět se skládá z různých chemických prvků. Jedním z nich je i železo, které má pro lidské tělo značný význam, jeho atomy jsou například součástí hemoglobinu. Přítomnost železa v krvi dokázal už italský vědec Vincenzo Menghini v 18. století pomocí experimentu, který je demonstrován v této ukázce.
13 731
769
4 680
1 331
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.