Rozvod v rodině

Moji rodiče se rozvádějí a já nevím, co s tím mám dělat

Najednou se doma dějí věci, kterým úplně nerozumím, a hlavou mi běží otázky, co bude dál.

Jak to mám celé zvládnout?

• Uvědom si, že rozvod rodičů není tvoje vina

  

  Nikdy. Někdy můžeš mít pocit, že musíš situaci uklidňovat, někoho chránit nebo „držet rodinu pohromadě“. To ale není tvoje role.

• Je normální cítit smutek, vztek nebo strach z toho, co bude dál

  

  Někdy se může objevit i úleva, třeba když doma dlouho panovalo napětí. Rozvod rodičů je velká změna a každý ho může prožívat trochu jinak.

• Zkus se věnovat tomu, co tě normálně baví a co máš rád/a

  

  Třeba si čti, kresli, sportuj nebo poslouchej hudbu. I když je doma napětí, tvoje tělo i hlava potřebují chvíle klidu a radosti.

• Mluv o tom, co cítíš a potřebuješ

  

  Začít můžeš třeba takhle:

  • „Potřebuju ti něco říct.“
  • „Mám trochu strach z toho, co bude.“
  • „Pomohlo by mi vědět, kdy tě zase uvidím.“

• Důležitý je i tvůj názor

  

  Rozhoduje se o věcech, které se týkají tvého života. Proto je v pořádku říct, co je pro tebe důležité. Nemusíš se bát, že tím jednomu z rodičů ublížíš.

• Máš právo vědět, co se děje

  

  Můžeš se třeba zeptat:

  • „Co bude teď následovat?“
  • „Kdy se to asi rozhodne?“
  • „Jak to bude o prázdninách?”

• Máš právo říct, co si myslíš

  

  Můžeš říct například:

  • „Chtěl/a bych zůstat ve stejné škole.“
  • „Je pro mě důležité vídat oba rodiče.“

• Máš právo být vyslyšen/a

  

  To znamená, že když něco řekneš, dospělí by to měli brát vážně. Nemusí se rozhodnout přesně podle tvého přání, ale měli by přemýšlet o tom, co je pro tebe dobré.

• Nemusíš si vybírat stranu ani rozhodovat mezi rodiči

  

  Pořád jsou oba tvoji rodiče a to, že už nejsou spolu, nic nemění na tom, že tě mohou mít oba rádi a ty je.

• Nemusíš být na to sám

  

  Někdy je těžké mluvit o rozvodu přímo s rodiči. A někdy se doma může dít něco, co ti ubližuje nebo z čeho máš strach. V takovém případě se můžeš obrátit na:

  • někoho ve škole (třídního učitele nebo učitelku, školního psychologa),
  • jiného dospělého, kterému věříš (babička, trenér, teta…)