Divadlo, jak jistě víte, hrálo významnou roli při formování našeho moderního národa v 19. století. Kočovné divadelní společnosti neúnavně objížděly zemi a hrály česky! Ústy herců a loutkoherců vznikalo naše národní sebevědomí a vrcholem téhle snahy pak byla skvostná budova Národního divadla, která se pak ve století 20. stala svědkem snad všech osudových událostí v dějinách nového československého státu. To je dostatek dobrých důvodů pro to, abychom Světový den divadla oslavili i my.
Kromě téhle „státotvorné“ role je ale dobré divadlo především mimořádným zážitkem pro všechny smysly a kontakt s živými herci je magií, která je naprosto nepřenosná. Přesto se vám pokusíme tuhle alchymii, jež vzniká na divadelních prknech, přiblížit. Za necelých 150 let se toho v našich divadlech seběhlo opravdu hodně, ať už mluvíme o našich, či zahraničních divadelních tvůrcích a autorech, nebo o dramatizacích literárních děl. Prastaré umění, které pravděpodobně vzniklo již v pravěku z rituálních slavností, máme ale v genech zakódované všichni. Stačí ho tedy jen vnímat a nechat ho, aby nás povznášelo.