Domov by měl být bezpečný, ale někdy tomu tak není. Jak reagovat, když víme o násilí? Jak podpořit dítě nebo spolužáka, aniž bychom situaci zhoršili?
Stane se vám, že občas v návalu emocí dítěti ublížíte? Nebo to udělá váš partner či partnerka? A stane se vám to i přesto, že nepovažujete tělesné tresty za vhodný způsob výchovy? Každý rodič někdy ztratí nervy, důležité je hledat cesty, jak to příště zvládnout lépe.
Je dobře, že uvažujete o tom, jak vychovávat bez tělesných trestů. Důležité je ale vědět, že dítě mohou zraňovat a podkopávat jeho důvěru v sebe i druhé nejen fyzické tresty, ale i ironické poznámky, zesměšňování nebo ponižování.
Pokud se takového chování vůči dítěti či dětem dopouštějí i vaši partneři, najděte klidnou chvíli a proberte s nimi svoje pocity a rozhodnutí toto chování změnit. Vyhněte se však debatám v okamžiku, kdy jsou emoce vyhrocené.
Využijte dostupné materiály, které vám poradí, jak na výchovu bez tělesných trestů. Pokud máte pocit, že tyto materiály nestačí a potřebujete další podporu, můžete se obrátit na anonymní Rodičovskou linku nebo vyhledat poradenské služby pro rodiče.
Tady je krátký scénář, jak by takový rozhovor s vaším dítětem mohl vypadat:
Rodič: Mrzí mě, co se stalo. Ublížil jsem ti a to nebylo správné
Dítě: Proč jsi to udělal?
Rodič: Byl jsem hodně naštvaný, ale to není důvod ti ublížit. Byla to moje chyba, ne tvoje.
Dítě: Ale já za to nemůžu!
Rodič: Máš pravdu, nemůžeš za to. I když jsem byl rozzlobený, měl jsem to zvládnout jinak. Omlouvám se.
Dítě: A uděláš to zas?
Rodič: Nechci, aby se to opakovalo. Učím se zvládat svůj vztek. Budu se snažit to příště řešit jinak.
Dítě: (Mlčí nebo odvrátí hlavu.)
Rodič: Rozumím, že jsi smutná nebo naštvaná. Chci, abys věděla, že tě mám rád a záleží mi na tobě.