Sexualita lidí s mentálním postižením je v českých poměrech stále velkým tabu. V oblasti sexuální výchovy, partnerského života a otázek s tím spojených existuje spousta otazníků. Právě proto vznikl v roce 2008 krátký animovaný film „O sexu“, kde se zábavnou a přijatelnou formou mohou mentálně postižení lidé dovědět o základech anatomie, antikoncepce či normách chování. Je vhodný jako instruktážní materiál pro lidi s mentálním handicapem, pro pracovníky v sociálních službách nebo jako zdroj informací z oblasti sexuální výchovy ve školách.
První sex může být fajn, anebo taky ne. Začátek sexuálního života bývá snad pro každého citlivou situací. Co všechno se hodí vědět dopředu, proč se neinspirovat pornem a proč není dobré mít přehnaná očekávání ani zbytečný strach? A nezapomeňte, že v Česku je sex legální až od 15 let.
Jak jsou na tom mentálně postižení lidé se sexualitou? Odbornice a vedoucí pracovnice diagnosticko-metodického oddělení Andrea Morchová v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech mluví o způsobu řešení antikoncepce a o sexuální výchově a partnerském životě lidí s mentálním postižením. Jak vnímají sami sebe a druhé a jak prožívají partnerský život, si vyslechneme i z diskuze klientů samotných.
Mnoho informací po nás státní správa žádá, ale můžeme my také různé informace zpětně získat? Různé instituce mají otevřená data a jejich podíl se pod tlakem veřejnosti zvětšuje. Přibližujeme se tak pomalu, ale jistě k zahraničním standardům.
ChatGPT umí generovat nejen textové informace, ale i obrázky, protože má v sobě zabudovaný systém DALL-E. Také s Midjourney, napojeným na Discord, lze vytvářet kvalitní a různorodý obrazový materiál. Jak na to? To zjistíte s pořadem DVA3.
Politika je úzce spojena s médii. Na sociálních sítích se rozvinul fenomén tzv. lifestylového vládnutí, kdy hlavní roli nehraje obsah, ale líbivost postů. Politické skupiny se na sítích zaměřují na specifické zájmy, aby fanoušky vyprovokovaly a získaly jejich pozornost. Spíše než o politiku jde tedy o marketing.
Data se v digitálních zařízeních ukládají na různá paměťová média, například na pevný disk. Pokud data necháme vymazat, tak se běžně jen přesunou do koše (nebo podobného místa, jako je třeba složka "smazané fotky" na mobilních telefonech). Nechceme-li, aby vyhozená data mohl v koši kdokoliv najít a vzít nám je, neměli bychom zapomínat koš vysypat.
Musíme si dobře rozmyslet, co nahrajeme na internet. Protože už to pak nejde smazat! Navíc tím můžeme někomu ublížit. A také je dobré vědět, že se někdo na internetu může vydávat za někoho jiného.
Sociální sítě jsou dobrým pomocníkem i zdrojem zábavy, při jejich využívání by však člověk měl být opatrný. Pořad ukazuje, jaké nepříjemnosti na internetu číhají.
K získání naší pozornosti využívají aplikace sociálních sítí řadu triků, které prodlužují náš čas u displejů, a dokonce mohou vypěstovat návyk nebo závislost. Nejmocnějším z nich je prvek „like“, tlačítko „to se mi líbí“, které funguje jako odměna pro náš mozek. Závislost na sociálních sítích vede ale také k frustraci, stresu a depresím při porovnávání se s ostatními a přispívá k nárůstu duševních poruch. Díky specifickým algoritmům děti získávají nejrychleji závislost na TikToku.
S Agentem v kapse si zopakujeme, jak se chovat bezpečně na internetu. Co udělat, když je potřeba něco zaplatit? Komu můžeme posílat svoje fotky? A co když jsem podle internetu vyhrál soutěž a mám odeslat někam své osobní údaje?
Informace ovlivňují naši náladu. Sociální sítě nám nabízejí obsah, vyhodnocený jako zajímavý právě pro nás. Za nejvíce přitažlivý obsah se považují extrémní či šokující zprávy, na které je uživatel zlákán kliknout. Tzv. facebooková závist v nás vyvolává tenzi, frustrace si můžeme vybíjet v komentářích pod falešnými profily. TikTok zase mává s emocemi teenagerů, otupuje vnímání a posunuje hranice normálu. Naše psychické zdraví tak dostává zabrat.
Psychiatr a filosof objasňuje, proč je během konání velkých sportovních akcí najednou ve společnosti „daleko více vlastenců", proč nosíme vlajky a fandíme. Ve videu zmiňuje, že sportovní vlastenectví je nám vrozené a je daleko silnější než snaha pěstovat vlastenectví ve školách.
V poslední době významně narůstá počet dětských sebevražd, sebevražedných pokusů a případů sebepoškozování. Jako nejčastější příčinu psychologové uvádějí deprese. Ty se u dětí projevují odlišným způsobem, a i proto možná nebývají včas odhaleny. Mezi děti, které neunesly tíhu života, patří i Filip a Julinka. Filip se nevyrovnal se svojí homosexualitou a Julinka se školní šikanou. Kristýna si zase dlouhá léta ubližovala, pokusy o sebevraždu jí ale naštěstí nevyšly.
Příběh Dany a Petry, které jsou od narození neslyšící. K osobnímu rozvoji jim pomohlo začlenění do komunity stejně postižených lidí a možnost věnovat se tomu, co je baví – divadlu. Díky němu se i seznámily.
Kvóty Americké filmové akademie, které mají podpořit rozmanitost lidí před kamerou i za ní, v Česku zatím nemáme. Nicméně u nás stále přetrvávají pocity a předsudky, že žena nemůže určité profese vykonávat nebo že film, který režírovala žena, je určený primárně ženám. V českých filmech také nebývají příliš zastoupené etnické menšiny, například Romové jsou ve filmech zobrazovaní jen zřídka. Jaké názory na to mají lidé z branže?
13 731
769
4 680
1 331
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.