04:31
Musíme si dobře rozmyslet, co nahrajeme na internet. Protože už to pak nejde smazat! Navíc tím můžeme někomu ublížit. A také je dobré vědět, že se někdo na internetu může vydávat za někoho jiného.
Svým chováním na internetu zanecháváme digitální stopu. Podle toho, co na internetu děláme, nám potom servery nabízí různý obsah a webové stránky nám na míru přizpůsobují své chování. Pozor, internet z velké části platí reklama, proto jej můžeme většinou využívat zadarmo. Může se také hodit vědět, komu patří který server.
Čím se liší kyberšikana od šikany? Kyberšikana se odehrává na internetu, takže oběť před ní nemůže jen tak utéct. Kyberšikana souvisí i s kybergroomingem. Když po vás chce někdo odhalené fotky, hned ho nahlaste. Fotky nebo videa uveřejněné na internetu se nepovede nikdy vymazat. Svěř se rodičům nebo někomu, komu věříš. Hlavní je nebýt na to sám!
Webové servery si „pamatují“, na co uživatelé v minulosti na webových stránkách klikali. Slouží jim k tomu cookies. Díky cookies například funguje personalizovaná reklama nebo nákupní košíky v e-shopech.
Internet nemá žádného editora, který by kontroloval jeho obsah. Proto se zde můžeme setkat s nesmysly uveřejněnými z nedbalosti nebo úmyslně. Zkrátka úplně cokoliv. Vše si pečlivě ověřujte a hlavně používejte zdravý rozum, tedy kritické myšlení.
13. února 1992 se Československo připojilo k internetu. Významně se o to zasloužil Jan Gruntorád, bývalý ředitel sdružení CESNET. S jakými potížemi se potýkali tehdejší internetoví pionýři? Co předcházelo tomu, než mohli v Praze na ČVUT připojit k internetu první počítač? Jaký byl internet ve svých počátcích a jaká byla cena za internetové připojení? Co se stalo s československou doménou .cs? Na počátky internetu u nás vzpomínají publicista Ondřej Neff a zakladatel Seznamu Ivo Lukaševič. V rozhovoru natočeném pro Hyde Park civilizace pak hovoří Jan Gruntorád, hlavní iniciátor připojení Česka k internetu.
Pomocí moderních technologií dokážeme propojit jednotlivá zařízení nejen v naší domácnosti. V dnešní době můžeme pomocí mobilu ovládat například topení v bytě či domě na dálku. Čím více věcí máme připojených k internetu, tím více informací o našem soukromí může někdo zneužít. Pozor tedy na jejich zabezpečení.
Jaroslav Kubera, bývalý předseda senátu, řekl ve svém novoročním projevu: "Žijeme dva životy. Jeden virtuální a jeden reálný, který je často zcela jiný." Jak moc je jiný? Nad rozdíly života reálného a virtuálního na síti se zamýšlí hosté pořadu Politické spektrum.
Digitální (ne)bezpečí je další díl pořadu FUTURO. Každý stát potřebuje zajistit bezpečí svých občanů. A technologie mu s tím umí pomoci. Představíme vám, jak vypadá kamerový systém města a jak jsme s jeho pomocí zabezpečeni. Dozvíme se také, jaký je rozdíl mezi hackerem a crackerem. A jak bude vypadat armáda budoucnosti?
Hoaxy neboli falešné poplašné zprávy. Většinou za nimi stojí něčí nekalý úmysl nebo snaha ovlivnit určitou skupinu lidí. Jak takovou zprávu poznáte? Jaké jsou její typické znaky?
O riziku sdílení osobních informací na internetu a řešení kyberšikany hovoří Michaela Svatošová, koordinátorka projektu Stop kyberšikaně. Jaký je rozdíl v chování mužů a žen ve virtuálním prostředí a s jakými projevy šikany se v něm setkávají? Jakou roli v ní hrají sociální sítě? Proč není dobré se spoléhat na virtuální vztahy? Ukázka je tlumočena do znakového jazyka.
Co lze tisknout na 3D tiskárně, už mnozí vědí, ale což takhle 3D tisk do ruky? David Paškevič spolupracoval s firmou, která se zabývala 3D tiskárnami. Jejich možnosti mu ale nestačily, a tak se rozhodl vytvořit vlastní kreativní nástroj – 3D pero. Jak 3D pero funguje a z jakých materiálů je možné tvořit? S čím se potýkal na cestě od vlastního prototypu, přes vhodný design až k výrobě v malé firmě?
Technologie 3D tisku si z průmyslu postupně nachází cestu i do běžných domácností. První 3D tiskárny se začaly využívat před více než 20 lety na prototypovou výrobu ve strojírenství, později také v medicíně na tvorbu protetik nebo implantátů. Jak funguje 3D tiskárna a jaké materiály se využívají při 3D tisku?
Pořídit si 3D tiskárnu už není nic neobvyklého. Co byste si vytiskli vy? Je libo si vytisknout pomeranč? Už existují i jedlé materiály pro 3D tisk. Designéři si tisknou prototypy, aby si vyzkoušeli, jak bude výsledný produkt působit. Lékaři si tisknou makety srdce skutečné osoby, aby si natrénovali jeho složitou operaci. Tisknou se kloubní náhrady i celé domy. Tiskárna už pracovala i ve vesmíru. Výrobek nemusíte pouze navrhovat ve speciálním kreslícím programu, ale můžete si pořídit repliku existujícího předmětu jeho nasnímáním pomocí 3D skeneru.
Rozšířená realita znamená přidání neexistujících objektů do obrazu reálného světa kolem nás. A hračkářský průmysl by musel být blázen, kdyby tuto magii nevyužil. Můžeme tak vidět třeba skřítky z pohádek ve školní třídě, oživlé historické postavy na hradní expozici nebo je možné se na chvíli stát Jediem. Není k tomu třeba mít drahou technologii, úplně stačí chytrý telefon.
13 495
756
4 597
1 305
68
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.