06:33
Sexualita lidí s mentálním postižením je v českých poměrech stále velkým tabu. V oblasti sexuální výchovy, partnerského života a otázek s tím spojených existuje spousta otazníků. Právě proto vznikl v roce 2008 krátký animovaný film „O sexu“, kde se zábavnou a přijatelnou formou mohou mentálně postižení lidé dovědět o základech anatomie, antikoncepce či normách chování. Je vhodný jako instruktážní materiál pro lidi s mentálním handicapem, pro pracovníky v sociálních službách nebo jako zdroj informací z oblasti sexuální výchovy ve školách.
První sex může být fajn, anebo taky ne. Začátek sexuálního života bývá snad pro každého citlivou situací. Co všechno se hodí vědět dopředu, proč se neinspirovat pornem a proč není dobré mít přehnaná očekávání ani zbytečný strach? A nezapomeňte, že v Česku je sex legální až od 15 let.
Jak jsou na tom mentálně postižení lidé se sexualitou? Odbornice a vedoucí pracovnice diagnosticko-metodického oddělení Andrea Morchová v Domově sociálních služeb ve Slatiňanech mluví o způsobu řešení antikoncepce a o sexuální výchově a partnerském životě lidí s mentálním postižením. Jak vnímají sami sebe a druhé a jak prožívají partnerský život, si vyslechneme i z diskuze klientů samotných.
Herečka a zpěvačka Alena Antalová z Městského divadla v Brně vzpomíná na rozpad Československa. Přibližuje své rodinné zázemí a poukazuje na své slovenské kořeny a cítění. Sama o sobě tvrdí, že se cítí nadále býti Čechoslovenkou.
Abstrakcí rozumíme něco, co si jen představujeme a co neexistuje ve skutečnosti.
Matka tří dětí, hudebnice a spisovatelka Natálie Kocábová se podělila o svou cennou zkušenost, jaké to je, "když se matce podělá život". Jak může rozvod pomoci s vyřešením minulosti? Nebo s přebudováním svého já?
Rusíni nikdy neměli vlastní stát. Podkarpatská Rus patřila po nějakou dobu Československé republice, pak Maďarsku, SSSR a nyní je toto území součástí Ukrajiny. Katarína Romaňáková, která vede umělecký rusínský folklorní soubor Skejušan z Chomutova, odkrývá část svých fotografií a vzpomínek ze své kroniky Rusínů. V samotném závěru nahlédneme do způsobu života Rusínů a typického interiéru v jejich obydlích, která pomalu mizí.
Romové jsou doma všude na světě. Michaela Gaborová, vedoucí nízkoprahového zařízení ICM-Bouda, Jan Josef Rosenberg, fotograf a moderátor, Lýdie Knohová a Robert Kotlár, vedoucí hudebního a tanečního souboru Amare Romane Čhave, ti všichni jako příslušníci romské menšiny hovoří o silném poutu Romů ke kočování.
Královna Ester zachránila v Persii židovský národ, a tak se na její počest a vítězství slaví dodnes svátek Purim, kdy Židé hodují, radují se a obdarovávají chudé a nemocné. Jakou podobu mají dnes oslavy jediného židovského svátku, který velebí ženu, a co je pro ně typické? To nám poví Vida Neuwirthová, herečka a loutkoherečka, zakladatelka dětského divadla při pražské židovské obci.
V roce 1958 se KSČ rozhodla pro státem řízenou asimilaci kočovných Romů a vydala zákon o trvalém usídlení kočujících osob. Jeho realizace probíhala o rok později formou policejní razie – kočujícím Romům byly zničeny vozy, koně odvedeni na jatka, Romové museli od toho okamžiku zůstat na stejném místě, kde je zastihl soupis osob. Na ten se dostali i Romové, kteří tou dobou už nekočovali a bydleli na jednom místě. Následovaly další zákony, na základě kterých byli Romové donuceni vzdát se vlastních kulturních tradic a hodnot, aniž se ztotožnili s hodnotami většinové společnosti. To vše mělo za následek prázdnotu a demoralizaci, jejíž důsledky lze na našem území pociťovat dodnes.
Co vede dnešní Němce k tomu, aby se rozhodli žít a pracovat v České republice? A jak se jim u nás vede? Dokument nám představuje tři pozoruhodné příběhy osobností, které u nás našly nový domov. Překladatel Joachim Bruss, režisér Thomas Zielinski a Monika Beuerle, která je ředitelkou Německé školy v Praze, ti všichni byli německými občany. V současné době ale spokojeně žijí a pracují u nás. Na co si však nemohou zvyknout, co jim u nás chybí?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Společně sledujeme desetiletý vývoj Váni, původem z Ukrajiny, který se od malička věnoval gymnastice. Měl štěstí, že na tréninky mohl chodit se svým starším bratrem Edou. Váňa patřil mezi cílevědomé děti a byl na sebe vždy přísný. A fungoval také jako vzor pro mnohé spolužáky, na rozdíl od kterých nemluvil ještě v první třídě česky. Spolužáci si jej zvolili za předsedu třídy. Zůstal ale Váňa ve třídě Ptáčat i na druhém stupni?
13 495
756
4 597
1 301
68
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.