Našli jsme pro vás videí: 27
07:23
Postoj české společnosti k holokaustu
Během let komunismu byl holokaust opomíjen, až tabuizován. České dějiny za 2. světové války, to byl především příběh národního hrdinství a odboje, a menšiny a jejich osud stály na okraji zájmu. Tento přístup se změnil po roce 1989. Stále ale existuje téma, které vzbuzuje emoce, a tím je romská genocida. Zatímco hovořit o antisemitismu je nekonfliktní, pokus o vytvoření paralely s Romy vyvolává v lidech silné projevy rasismu. Otevírat toto téma je však velmi důležité – zvlášť dnes, kdy lze ve společnosti vysledovat určité znepokojivé tendence připomínající 30. léta a nástup nacismu.
03:53
Zneužití dějin v informační válce
Dějiny se dají v informační válce snadno zneužít. Jednak má většina společnosti jen základní znalost historie a jednak důležité historické události a pojmy často automaticky spouštějí v mysli buď pozitivní, nebo negativní asociace, bez ohledu na to, co je pravda. S dějinami v tomto smyslu často pracují např. politici. Stejně tak politici rádi používají dělení na „my“ a „oni“, což je základní princip války a vůbec jakéhokoli konfliktu. Proto se také informační válce říká válka.
09:11
Perzekuce Romů za 2. světové války
Romové byli za druhé světové války z rasových důvodů terčem pronásledování. Už v roce 1939 byla přijata „proticikánská“ opatření a zřízeny pracovní tábory pro muže, kteří se „štítí práce“. Na území Čech a Moravy byly takové tábory dva: v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Roku 1942 vešlo v platnost nařízení o potírání cikánského zlořádu a pracovní tábory se změnily ve sběrné cikánské tábory, určené pro celé rodiny.
05:51
Retribuční dekrety a lidové soudy
Po 2. světové válce vznikla přirozená potřeba potrestat válečné zločince a kolaboranty. V českých zemích byly pro ten účel vydány prezidentem republiky tzv. malý a velký retribuční dekret. Na jejich základě vznikly mimořádné soudy, a sice lidové soudy a Národní soud. Ty soudily a trestaly jak velké válečné zločince, tak méně závažné případy kolaborace českých občanů za války.
04:49
Sváteční slovo o Komenském
Může nás Komenský oslovit ještě dnes, i po staletích? Petr Jan Vinš, generální sekretář Ekumenické rady církví v ČR, se zamýšlí nad duchovním odkazem Komenského, klade si otázku, jaký je „jeho“ Komenský. Nachází přitom oporu v proroku Izajášovi. Komenského vidí jako postavu stíhanou ranami osudu, podobnou nalomené třtině, postavu, která se ale nikdy nezlomí a znovu se narovná, aby pokračovala v práci pro lidstvo…
02:17
Osud církevního majetku za komunistů
Komunisté po uzavření klášterů převzali veškerý církevní movitý i nemovitý majetek. Budovy obvykle využívala státní bezpečnost, armáda nebo úřady, popřípadě zůstaly nevyužity a chátraly. Movitý majetek byl často rozkraden nebo zničen, někdy jím byly vybaveny zámky, muzea a galerie. Kláštery však často vlastnily i díla vysoké umělecké kvality, která se naštěstí většinou podařilo zachránit díky Národní galerii a Národní knihovně.
03:49
Katoličtí kněží v komunistickém vězení
Řeholníci a řeholnice byli pro komunistickou společnost občany druhé kategorie. Po zrušení klášterů na začátku 50. let strávili většinou několik let v internačních táborech. Posléze skončili nejčastěji v dělnických profesích, protože k duchovní službě neměli až na výjimky přístup. Mnozí byli uvězněni a někteří ve vězení i zemřeli. Postavení katolických kněží ve vězení mělo určitá specifika a pro další vězně se stávali záchytným bodem a morální autoritou.
05:08
Pronásledování katolíků komunistickým režimem
Od padesátých let byli katolíci tvrdě pronásledováni. Při tzv. akci K byly obsazeny a vyklizeny mužské kláštery, při akci Ř ženské kláštery. Bratři a sestry všech řádů byli svezeni do internačních táborů a centralizačních středisek. Muže často čekalo vězení nebo umístění k PTP a svoji dosavadní činnost už vykonávat nemohli. Osud žen byl v tomto směru trochu jiný, protože se veřejně neangažovaly a navíc často působily v oborech, kde za ně nebyla náhrada.
02:12
Zatčení opata Tajovského
Jednou z obětí komunistického režimu byl Vít Bohumil Tajovský. Roku 1948 byl zvolen za nového opata želivského kláštera, ale už v únoru 1950 byl zatčen v souvislosti s připravovanými zinscenovanými procesy. Rozsudek zněl na 20 let těžkého žaláře.
07:05
Deziluze z polistopadového vývoje
Tři desítky osobností hodnotí klíčové okamžiky 30 let po sametové revoluci. I po třiceti letech pokládá většina lidí za největší hodnotu svobodu. Ale svoboda klade značný důraz na vlastní zodpovědnost a tomu se mnozí za vlády komunistů neměli možnost naučit. Mnoho očekávání a ideálů revoluce zůstalo nenaplněno, což nutně vyvolává pocit rozčarování a následně touhu po změně. Prostor pak dostávají různé populistické a demagogické subjekty a krize se prohlubuje.
06:54
Protikatolické akce na začátku 50. let
Pro komunistický režim představovala katolická církev nepřítele, proto se ji snažil mnohými způsoby zničit nebo alespoň zdiskreditovat. Příkladem je tzv. Katolická akce, pomocí níž chtěla komunistická strana roku 1949 rozdělit církev. Zvláště odpuzujícími praktikami ale byly vykonstruované politické procesy s konkrétními církevními představiteli, kterým tak komunisté zničili život. Jako při procesu s deseti řeholníky v čele s opatem Machalkou v roce 1950.
08:13
Rasismus a neonacismus v jedné české rodině
Ukázka by se mohla zdát být sehranou scénkou nebo parodií na rasismus, neonacismus a xenofobii. Bohužel není. Jsou lidé, kteří opravdu vyznávají stejné názory a sdílejí podobné představy. Jde o nenávist k jiným rasám, etnickým menšinám, k emigrantům a uprchlíkům. Touha po násilí i ochota naslouchat pochybným anonymním názorům na sociálních sítích a zároveň naprostá nedůvěra k oficiálnímu zpravodajství je zarážející. Tito lidé mají své vidění světa a za nic je nechtějí měnit. Ve výsledku bývají spíš směšní a často jde pouze o silácké řeči, ale nikdy nelze tyto nenávistné postoje podceňovat, natož podporovat. Upozornění: mluvený projev ve videu obsahuje vulgarity a vyjadřuje násilí.
