Doba po první světové válce mimo jiné přinesla změněnou společenskou atmosféru. Vyčerpání z dlouhých čtyř let války se projevovalo všude, svět byl nespokojený, lidé neměli daleko k radikálním postojům, chyběly jim jakékoli jistoty. Není divu, že v této době se začaly i v literatuře prosazovat myšlenky o lepším, spravedlivějším uspořádání světa. Nejinak tomu bylo u nás.
Jedním z uměleckých výrazů této situace byl vznik tzv. proletářského umění, v literatuře proletářské poezie. V jejím duchu tvořili na počátku dvacátých let dvacátého století Stanislav Kostka Neumann, Josef Hora, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Jindřich Hořejší, a také Jiří Wolker.