Představte si hladového člověka, který má psa a má ho moc rád. Psa přejede auto. Hladový člověk obvykle mrtvého psa neupeče a nesní. Když se ho zeptáte, proč to neudělá, když má takový hlad, řekne vám, že to není správné. A zeptáte-li se ho, proč to není správné, řekne, že to tak nějak cítí, a ukáže si mezi srdce a žaludek. Odborníci těmto pocitům říkají vegetativní emoce. Ve své mikroeseji o tom hovoří František Koukolík.