Vznik Československa 28. října 1918 byl výsledkem dlouhodobého úsilí národního hnutí. Na jeho počátku si nikdo nedokázal představit, že na jeho konci bude samostatný stát. Změnila to paradoxně až válka, která brzy dostala přívlastek světová a bohužel i první. Klíčovou roli sehrál Tomáš Garrigue Masaryk, který v zahraničí prosazoval vizi demokratického státu, spolu s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Domácí politici jako Karel Kramář, Alois Rašín či Antonín Švehla připravovali převzetí moci a se zahraničním odbojem spolupracovali.
První československá republika chtěla být moderní a demokratická, ale musela brzy řešit stabilitu, hranice, menšinovou otázku i organizaci správy. Den vzniku státu se stal primárně symbolem radosti z vlastní státnosti. Za první republiky se slavil spontánně, za okupace byl zakázán a lidé si ho připomínali tajně jako projev odporu. První oslavy v roce 1939 pak vedly ke smrti Jana Opletala a zavření českých vysokých škol. Po roce 1945 se svátek vrátil do kalendáře, ale komunistický režim mu vtiskl ideologický ráz a oslavy ztratily spontánnost. Ve stejný den se slavil i den znárodnění a po roce 1968 i jako den vzniku federace. Dnes je 28. říjen nejvýznamnějším státní svátkem republiky, která vznikla na troskách společného státu. Zároveň je dnem, kdy prezident republiky uděluje nebo propůjčuje státní vyznamenání.