26:42
Jsme svědky katastrofy nevídaných rozměrů. V roce 2018 se naplnily obavy, že kůrovec napadne další tisíce hektarů smrkových porostů. Na řadě míst v Čechách a na Moravě se už rozpadly smrkové monokultury. Nejvíc jsou postiženy Jeseníky, Beskydy, Českomoravská vysočina a Jižní Morava.
Mrtvé lesy v oblasti Jihlavska, Třebíčska a okolí Velkého Meziříčí jsou z letadla dobře vidět. Sytě zelenou bravu mají jen mladé smrčiny a listnaté části lesů. Za extrémní rozšíření kůrovcové kalamity na Vysočině může podle odborníků hlavně sucho a také převažující smrková monokultura. I na Dačicku, kam se s lesním hospodářem Kamilem Kupcem také podíváme, je situace obdobná.
Původní lesy v Krušných horách zničily exhalace z neodsířených elektráren. Lesníci proto vysadili odolnější druh smrku, který tady původně nerostl, smrk pichlavý dovezený ze Severní Ameriky. Ten ale ničí mikroskopická houba kloubnatka smrková, která ucpává stromům nové výhonky a ty postupně odumírají.
Reportážní dokument Milana Brunclíka z roku 2019 s názvem Kalamita se zabývá kůrovcovou kalamitou na našem území, jejími příčinami a dopady. Co způsobilo masové vymírání našich lesů? Jak razantní změně česká krajina a její obyvatelé čelí?
Při putování českou krajinou, od Šumavy až téměř po Brno, často narazíme na bizarní skaliska, která byla považována za menhiry či bludné balvany. Lidé jim leckde přisuzovali čarovnou moc. Dnes však víme, že to jsou vrcholky mohutných podzemních těles magmatického původu, plutonů. Ty jsou roztroušené všude po naší krajině. Například středočeský pluton měří na délku 140 km, na šířku 30 km a tvoří jej žuly v mnoha podobách. Dozvíme se i to, co mají Kadovské viklany společného se sochami Moai na Velikonočním ostrově.
Punkevní jeskyně jsou nejnavštěvovanějším místem Moravského krasu. Navazuje na ně i propast Macocha, která byla známá již v 17. století. Většina prostor Punkevních jeskyní však čekala na své prozkoumání až do začátku 20. století. Známý archeolog a speleolog Karel Absolon tehdy zahájil průzkumné práce podzemních prostor a postupně byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti.
Část společnosti to možná ani nevnímá, ale rychlost, s jakou mizí kulturní a historická krajina, je znepokojivá. Přitom se to děje vždy v ekonomickém zájmu. Mají však ekonomické zájmy skutečně tak vysokou prioritu, že jimi lze devastaci krajiny omluvit? Nejnápadnější je asi povrchová těžba uhlí a odstrašujícím případem je likvidace historického města Most v 60. letech minulého století. Bylo by však naivní svalovat vše na komunistický režim, protože stejné uvažování panovalo i na Západě. Uhlí tu ale nebude věčně a řešení problémů nenabízí.
V Moravském krasu se nachází více než 1100 jeskyní. Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou jedním z pěti jeskynních komplexů, které jsou veřejně přístupné. V jeskyních najdeme rozmanitou krápníkovou výzdobu. V zimě prostory Sloupských jeskyní slouží jako zimoviště netopýrů, proto nejsou v tomto ročním období otevřené. Naopak Šošůvské jeskyně je možné navštívit celoročně.
Nedaleko Ústí nad Labem na místě bývalé těžební jámy hnědouhelného lomu Chabařovice se dnes nachází jezero Milada. Podle původních představ mělo být jezero součástí rekreační oblasti srovnatelné s Máchovým jezerem. Doposud se tak nestalo kvůli chybějící infrastruktuře. Ta nebyla vybudována zejména kvůli odlišným představám okolních obcí a státu o využití tohoto území.
Je těžké soudit, zda měla větší estetickou hodnotu divoká a nespoutaná Vltava s rybárnami, osadami, mlýny, voraři, lososy či úhoři, nebo pohádkově vykroužené skalnaté podkovy Slapské či Orlické nádrže. Vltavská kaskáda, stavěná po vzoru sovětských přehrad, rozhodně patří k nejviditelnějším zásahům člověka do krajiny. Zatímco v Rusku mají řek bezpočet, údolí tepny naší země bylo jen jedno jediné.
Orlické hory jsou pohoří ve východních Čechách. Sousedí s Polskem, konkrétně s polským Kladskem. Nejvyšším vrcholem je Velká Deštná (1115 m). Ikonou hor je Zemská brána, kde Divoká Orlice vstupuje na naše území. Krásné záběry z dronu nás přenesou i do národních přírodních rezervací, za lidovou architekturou, československým opevněním, k rašeliništi nebo do Neratova, zachráněného poutního místa.
Jak se liší současnost a doba před rokem 1989 z hlediska přístupu k životnímu prostředí? Kritika československého normalizačního režimu se většinou soustředí na zločiny státní bezpečnosti, justice, či na otázky nesvobody projevu či pohybu. Devastace životního prostředí zůstává poněkud na okraji zájmu. Byla přitom tak rozsáhlá, že odborníci mluví o ekologické katastrofě, jejíž následky neseme dodnes.
13 863
776
4 739
1 346
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.