26:42
Jsme svědky katastrofy nevídaných rozměrů. V roce 2018 se naplnily obavy, že kůrovec napadne další tisíce hektarů smrkových porostů. Na řadě míst v Čechách a na Moravě se už rozpadly smrkové monokultury. Nejvíc jsou postiženy Jeseníky, Beskydy, Českomoravská vysočina a Jižní Morava.
Mrtvé lesy v oblasti Jihlavska, Třebíčska a okolí Velkého Meziříčí jsou z letadla dobře vidět. Sytě zelenou bravu mají jen mladé smrčiny a listnaté části lesů. Za extrémní rozšíření kůrovcové kalamity na Vysočině může podle odborníků hlavně sucho a také převažující smrková monokultura. I na Dačicku, kam se s lesním hospodářem Kamilem Kupcem také podíváme, je situace obdobná.
Původní lesy v Krušných horách zničily exhalace z neodsířených elektráren. Lesníci proto vysadili odolnější druh smrku, který tady původně nerostl, smrk pichlavý dovezený ze Severní Ameriky. Ten ale ničí mikroskopická houba kloubnatka smrková, která ucpává stromům nové výhonky a ty postupně odumírají.
Reportážní dokument Milana Brunclíka z roku 2019 s názvem Kalamita se zabývá kůrovcovou kalamitou na našem území, jejími příčinami a dopady. Co způsobilo masové vymírání našich lesů? Jak razantní změně česká krajina a její obyvatelé čelí?
Na území České republiky stále převažují smrkové monokultury, které byly v minulosti vysazovány i do níže položených oblastí nevhodných pro jejich pěstování. Důsledkem jsou kůrovcové kalamity, které se v posledních letech pravidelně opakují. Dřevo napadené kůrovcem má nižší kvalitu a kvůli jeho přebytku na trhu dochází k poklesu výkupních cen. Řešením je vysázení druhově pestrého lesa, který se co nejvíce podobá přirozené dřevinné skladbě.
Krušné hory toho zažily víc než dost: neprostupné lesy, živelné osídlování, podzemí, do kterého se zavrtávají nekonečné šachty, časy prosperity i chudoby, náboženské války i objevy nových prvků, ale také vysídlení německého obyvatelstva, bourání celých vesnic nebo likvidaci politických vězňů. S Miroslavem Táborským můžeme znovu objevit zapomenuté dědictví těchto hor a začít si ho vážit.
V širším okolí řeky Moravy se těží její staré písečné nánosy. Mnohé pískovny zatopila podzemní voda a z některých se staly unikátní biotopy, v nichž je díky filtraci přes písčité vrstvy voda křišťálově čistá.
Daří se nám dobře, protože máme dost energie. Naše závislost na ní je ale na pováženou. Už proto bychom se měli soustředit na to, za jakou cenu energii vyrábíme. Poslechněte si názor klimatologa a spisovatele Václava Cílka na problematiku energetiky u nás za posledních 30 let, ale i na dnešní stav a vize do budoucna v tomto odvětví hospodářství.
Devastace životního prostředí před rokem 1989 přinutila společnost po sametové revoluci se těmito otázkami zabývat. Staly se v porevolučním Československu prioritou a naladění společnosti k řešení environmentálních problémů k tomu přispívalo. V mnoha ohledech se obrat k lepšímu zacházení s přírodou podařil. S nárůstem individualismu v české společnosti a měnícím se politickým klimatem v ČR se však původně společné zájmy, a tedy i otázky životního prostředí, dostaly na okraj zájmu.
45 % půdy je v České republice ohroženo vodní erozí. Nejohroženější jsou svažité pozemky oseté širokořádkovými plodinami. Na jihovýchodní Moravě je téměř na polovině pozemků s nejkvalitnější půdou tato vrstva odplavena. Agrotechnické postupy, které podporují vsakování vody a tvorbu organické hmoty, však mohou půdním degradačním procesům zabránit. Protierozní krajinné prvky navíc podporují krajinnou biodiverzitu. Standardy dobrého zemědělského hospodaření jsou dnes obsaženy i v evropské legislativě jako podmínky k přerozdělování zemědělských dotací.
Lesní družstvo u Velké Bíteše se snaží praktikovat trvale udržitelné lesní hospodářství, místo plantážového pěstování smrkových monokultur se snaží vypěstovat stabilní lesní systémy s vysokým podílem listnatých dřevin. Příroda totiž ukázala, že si nedá poroučet a jen les, který má přirozené složení, může být ekonomicky výnosný.
Proč je pro druhovou pestrost lesa nebezpečné kácet po velkých plochách čili holosečně? Frézování pařezů na drť neumožňuje ponechání tzv. mrtvého dřeva, které je důležitým biotopem pro mnohé organismy a zároveň zdrojem živin pro další generaci stromů. Následné frézování lesní půdy likviduje především bylinné patro, včetně např. vzácných cibulovin, a otevírá cestu invazním druhům, které vytlačují ty původní. To je problém nejen ekologický, ale i ekonomický, neboť vyžínání sazenic budoucích stromů např. z husté invazní třtiny stojí lesníky nemalé prostředky. Naopak při kácení po menších plochách se les umí obnovovat přirozeně, neboť na prosvětlených místech může ze semen ponechaných stromů vyrůst nová generace prakticky zdarma. Pestrý les složený z původních druhů je nakonec i odolnější vůči různým typům kalamit.
13 497
756
4 598
1 305
68
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.