02:01
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Sebeúcta
Sebeúcta představuje to, jak vnímáme svou vlastní hodnotu a do jaké míry jsme rádi sami sebou. Její důležitou součástí je pocit, že jsme milováni a že nám někdo rozumí, znalost svých silných i slabých stránek a vědomí vlastní schopnosti zvládat životní výzvy. Sebeúcta se utváří v průběhu celého života. Posilovat ji můžeme objevováním svých silných stránek, učením se novým věcem i tím, že se věnujeme činnostem, které nás těší. Během života přirozeně kolísá, zvláště když čelíme těžkým zkouškám, jako je ztráta, selhání nebo odmítnutí. V takových chvílích velmi pomáhá obklopit se lidmi, kteří nás přijímají takové, jací jsme, a nesoudí nás.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Žáci a žákyně si mohou vytvořit osobní myšlenkovou mapu. Doprostřed papíru si nakreslí sebe a kolem své silné stránky. K těm následně dopisují konkrétní příklady toho, co díky těmto přednostem získávají, jaké možnosti jim přinášejí a co všechno díky nim mohou dělat. Tato technika jim pomůže si vlastní hodnotu i schopnosti lépe uvědomit a pojmenovat.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou pracovat s výroky fiktivních postav: „Dostal jsem pětku, takže jsem hloupý“, „Nevybrali mě do týmu, takže mě nikdo nemá rád“ nebo „Pokazila jsem vystoupení, jsem úplně neschopná“. V každém výroku oddělují událost, hodnocení konkrétního výkonu a celkový soud o člověku. Poté formulují přesnější variantu: „Test se mi nepovedl, ale nevypovídá to o celé mé osobnosti. Mohu zjistit, čemu jsem nerozuměl.“ Aktivita ukazuje nebezpečí proměny jednotlivého neúspěchu v rozsudek nad sebou samým.
V návaznosti na Élissin životopis mohou skupiny vytvořit profil fiktivní postavy, která nemá mimořádné školní nebo sportovní úspěchy. Hledají její vlastnosti a dokládají je konkrétními situacemi: spolehlivost, schopnost naslouchat, vytrvalost, smysl pro spravedlnost nebo ochota učit se. Žáci se učí, že pojmenovat vlastní silné stránky není vychloubání, pokud jsou formulovány věcně a podloženy příkladem.
Střední škola
Studenti mohou analyzovat podmíněná přesvědčení o vlastní hodnotě: „Mám hodnotu, pouze když mám výborné známky“, „Musím být pro ostatní atraktivní“ nebo „Když mě lidé kritizují, znamená to, že jsem špatný člověk“. Zkoumají, odkud taková pravidla mohou pocházet, jak ovlivňují rozhodování a co se stane, když člověk stanovenou podmínku nesplní. Následně výroky přeformulují tak, aby připouštěly rozvoj, chybu i hodnotu člověka nezávislou na momentálním výkonu.
Studenti mohou porovnat tři verze životopisu nebo medailonku stejné fiktivní osoby: sebepodceňující, přehnaně sebepropagační a realistickou. Posuzují, která formulace je založená na důkazech, která zamlčuje kvality a která vytváří nepravdivý obraz. Diskuze může otevřít otázku, proč současná kultura sebeprezentace nutí člověka chápat vlastní osobnost jako „produkt“ a jak lze mluvit o svých kvalitách pravdivě, bez falešné skromnosti i bez přehánění.
