03:20
Sexualita lidí s mentálním postižením je v českých poměrech stále velkým tabu. V oblasti sexuální výchovy, partnerského života a otázek s tím spojených existuje spousta otazníků. Právě proto vznikl v roce 2008 krátký animovaný film „O sexu“, kde se zábavnou a přijatelnou formou mohou mentálně postižení lidé dovědět o základech anatomie, antikoncepce či normách chování. Je vhodný jako instruktážní materiál pro lidi s mentálním handicapem, pro pracovníky v sociálních službách nebo jako zdroj informací z oblasti sexuální výchovy ve školách.
První sex může být fajn, anebo taky ne. Začátek sexuálního života bývá snad pro každého citlivou situací. Co všechno se hodí vědět dopředu, proč se neinspirovat pornem a proč není dobré mít přehnaná očekávání ani zbytečný strach? A nezapomeňte, že v Česku je sex legální až od 15 let.
Jak si to nejen v posteli udělat o něco lepší? Masturbace nám přináší příjemné pocity a také poznání vlastního těla. To, co se nám líbí, můžeme využít při sexu s partnerem / partnerkou. Sex nám také může zpříjemnit či ozvláštnit celá řada sexuálních pomůcek, ale i různé kinky a fetiše. Pokud souhlasí všichni zúčastnění, představivosti se meze nekladou. Ale nezapomeňte, že v Česku je sex legální až od 15 let.
Punková zpěvačka a trojnásobná matka vzpomíná na své mateřské začátky v 17 letech. Byl to punk a nerozvážnost, nebo naopak měla promyšlený plán, jak jít hledat štěstí do světa? Hlavními prioritami byla práce, školka a bydlení.
Tanec může vypadat všelijak, my se však soustředíme na tanec společenský. Ať už jde o základní taneční kurzy, nebo nejrůznější plesy, vždy je nutné vědět, jak se správně obléknout, jak vyzvat partnerku k tanci nebo jak při tanci konverzovat. Ostatně ples bývá vrcholnou událostí společenské sezony, a nemilosrdně proto prověří, jak ovládáme pravidla etikety.
Člověk je veden vrozenou schopností a touhou postarat se o nově narozené či nezaopatřené mládě. Instinktivně pečujeme o své děti, ale i o děti cizí. Na základě vědeckých studií ovšem bohužel zjišťujeme, že jsou-li si rodiče vědomi, že potomek není jejich vlastní, častěji na takovém dítěti páchají násilí. Psychologické mechanismy nám brání chovat se násilně k malým dětem, ovšem v případě nevlastního dítěte tyto mechanismy snadněji selžou.
Funkčnost inkluze neboli společného vzdělávání dětí s postiženími i bez, Čechů i cizinců, dětí s různým stupněm nadání a z různých rodinných zázemí je v poslední době námětem emotivních debat dospělých. Pedagogové upozorňují na nedostatečné proškolení učitelů ve všech oblastech specifických poruch učení a chování a na potřebu asistenta pedagoga v hodinách. A jak vše vnímají sami žáci se specifickými poruchami učení a jejich spolužáci?
Desetiletý časosběrný projekt Ptáčata je o třídě dětí z okraje společnosti. Děti z „brněnského Bronxu“ do společné třídy nesvedla jen náhoda. Rodiče jiných dětí totiž nechtěli společnou třídu s Romy. Ptáčata se tentokrát stanou průvodci po brněnském a chanovském ghettu. Co mají tato místa společného? Jaké jsou ulice, kde Ptáčata bydlí a kde si hrají? Zejména setkání s místními dětmi v Chanově vyvolalo v Ptáčatech silnou reakci. Mimo jiné je donutilo k zamyšlení, jestli nás ovlivňuje místo, kde bydlíme. Můžeme takové místo ovlivnit i my sami?
Taky máte někdy pocit, že jste tohle už přece viděli nebo zažili? Takovémuto pocitu odborníci říkají déjà vu [dežavy]. Tzv. falešná vzpomínka je stará jako lidstvo samo. Termín je však o dost mladší. Jak tento fenomén vzniká a co se při něm v našem mozku děje?
Jak dlouho trvá, než si vytvoříte vztah s "cizím dítětem"? Mohou se duše sourozenců, kteří se nikdy neviděli, poznat? Kdy člověk při jednání s úřady pozná, že je v právu? Na tyto a další otázky odpovídá ve videu adoptivní matka nejprve jednoho a později dvou chlapců.
Jsou lidé, kteří nejsou schopni unést tíhu života a svých osobních problémů a uchylují se k sebevraždě. Někdy i opakovaně. Ačkoliv nevidíme druhému tzv. do hlavy, jsou určité znaky, podle kterých lze sebevražedné úmysly rozpoznat. Pokud už dojde k úspěšnému dokonání sebevraždy, její důsledky bývají obtížné zejména pro blízké pozůstalé. V zájmu vlastního duševního zdraví je pak důležité respektovat rozhodnutí dotyčné osoby a nevyčítat – ani jí, ale ani sobě.
Populárně naučný cyklus o emocích v nejrůznějších sférách našeho života, provázený psychiatrem Cyrilem Höschlem. Tento díl upozorňuje na důležitost emocí a různých emočních aspektů u psychiatrických poruch a při jejich léčbě. Je zaměřen na psychiatrii, jež má v celé medicíně ve vztahu k emocím poměrně výsadní postavení. Největší duševní poruchy, jako je bipolární afektivní porucha či úzkostné poruchy, jsou vlastně poruchami nálad či emocí. Chceme upozornit i na důležitost studia emocí při rozvoji závislostí, například na drogách nebo alkoholu. Pořadem provází psychiatr Cyril Höschl.
Stand-up komička hovoří tentokrát v sedě, ale s humorem sobě vlastním, o nadhledu v mateřství. Dá se vůbec v mateřství o nějakém nadhledu mluvit, ba se ho dokonce naučit? Jak si poradit s okolím, které má na vše názor a nebojí se o něj podělit?
Martina se s plnou odpovědností rozhodla přivést na svět dítě trpící vrozenou vývojovou vadou, tzv. anancefalií. Neposlechla doporučení lékařů ohledně potratu, porodila Andělku a nechala ji zemřít přirozenou cestou při porodu. Její malé děti spolu s rodiči celý příběh prožívaly také, včetně pochování mrtvé sestřičky v porodnici. Rodina se pak s Andělkou rozloučila při pohřbu, rituálu, který je pro pozůstalé po smrti blízkých vždy velmi důležitý. Příběh je inspirací pro všechny především v tom, že každý je za své rozhodnutí odpovědný sám a vždy jde jen o jeho volbu.
Žárlivost je v partnerských vztazích přítomna mnohem častěji, než si sami připouštíme. Dokazují to naše nevědomé tělesné reakce. Žárlivost chápeme jako motivační emoci, kdy si hlídáme partnera a snažíme si zabezpečit jeho věrnost. Jde o reakci na ohrožení partnerství. Z jakého důvodu nás ale evoluce žárlivostí vybavila?
V čem spočívá krása a jak se mění lidská identita v 21. století? Zatímco většina modelingového světa stále kopíruje zavedený stereotyp standardizované krásy „90–60–90“, existují i lidé, kteří jdou jiným směrem. Už i v Česku existuje a funguje trend, zaměřovat se na lidi, kteří ze standardů mainstreamové estetiky vybočují. Jde o lidi, kteří sami cítí, že jejich identita je oproti většinové společnosti jiná. A nejenže se za ni nestydí, ale mají odvahu ji okázale vystavovat.
13 566
758
4 615
1 321
68
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.