Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech
Většina z nás dobře odlišuje veřejnost od davu. Veřejnost je shromáždění víceméně příčetných jedinců dobře kontrolujících své myšlení, cítění i chování. Psychologický dav je naproti tomu něco docela jiného. Jeho vlastnosti se odlišují od vlastností jedinců, kteří dav tvoří. To je téma pro mikroesej Františka Koukolíka.
Milovník zvířat, který by nevěřil, že zvířata myslí, pravděpodobně neexistuje. Otázkou je, co se myslí pojmem myšlení. Pro současnou neurovědu začíná být pojem myšlení zastaralý. Myšlení totiž není jediný proces, ale jejich soubor. Myšlení souvisí s činností dalších poznávacích funkcí, například orientovanou pozorností, pamětí, rozhodováním a řešením problémů, komunikací. U lidí tedy souvisí s jazykem, vědomím, schopností vcítit se do druhých neboli empatií, tvorbou a užíváním nástrojů.
Není jasné kdy, jak, a hlavně proč hudba vznikla. Někteří vědci mají za to, že jde o vedlejší produkt evoluce, podobně jako je čtení a psaní. Ale jiní jsou přesvědčeni, že hudba s tancem předcházely vzniku řeči a jazyka a pomáhaly vznikající lidské skupiny udržet pohromadě. Například mohly pomáhat mladým zdatným mužům získávat mladé zdatné ženy. Jaké části mozku jsou zodpovědné za vnímání hudby? To je téma pro mikroesej Františka Koukolíka.
Voda tvoří většinu povrchu naší planety. A o její koloběh se stará sluníčko společně s rostlinami. Jestliže je vody takový dostatek, proč se tedy stále častěji ozývají hlasy, které varují před jejím nedostatkem? Tak velkým, že by mohl odsunout do ústraní nedostatek ropy a stát se příčinou válek? To je téma pro mikroesej Františka Koukolíka.
Mylné čtení citového výrazu ve tváři označujeme jako Othellův omyl. Díváme-li se na lidskou tvář a rozlišujeme-li její citový výraz, zapíná se v mozku zvláštní systém. Jestliže ho něco poškodí, přestaneme lidské tváře poznávat, včetně své vlastní v zrcadle. Umění číst lidské tváře je velmi staré a představuje denní chleba celníků, lékařů, psychologů, vyšetřovatelů, soudců i hráčů – šachových i těch pokerových. Proč by se jinak říkalo „poker face“ nehybné tváři, za kterou nemáte poznat, zda její nositel má všechny trumfy, nebo jen předstírá.
Profesor Julius Komárek, vynikající zoolog, fotograf a pedagog, prý před více než šedesáti lety radil svým studentkám, aby volily jen takového muže, jehož pot jim příjemně voní. Vypadalo to jako pověra, ale po několika desítkách let se zjistilo, že má vědecké vysvětlení. To je téma pro mikroesej Františka Koukolíka.
Člověk je jedním z několika desítek milionů současných dědiců vývoje života na Zemi, poutě trvající víc než 3,5 miliardy let. Neuvědomujeme si, že 99,9 % všech podob života, které kdy na Zemi byly, vyhynuly. V minulosti byl život na Zemi mnohokrát ohrožen na různých místech a v různých časech. Nejzásadnější z těchto katastrofických událostí se nazývají Velká pětka. Jde o obrovské a hromadné zániky života, které jsou hranicemi geologických epoch. Některé z nich trvaly dlouho, například 20 milionů let.
O vidění a slyšení toho víme poměrně hodně. Daleko méně víme o dotecích. Málo hlazení dospělí bývají smutní. Pro nejmenší děti jsou doteky základní informace o tom, kdo je jejich maminka. Jsou nejzákladnějším signálem, který malému dítěti říká, že je v přístavu, jenž ho chrání před nebezpečím vnějšího světa. Zajímavé téma pro mikroesej Františka Koukolíka.
Novinky posíláme maximálně 1x za 14 dní. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
