Život posledního československého a prvního prezidenta novodobého českého státu byl plný tak dramatických zvratů, že by je nejspíš ani on sám nedokázal napsat. Je poměrně lákavé pohlížet na ně jako na výjimečný osud výjimečně konzistentní osobnosti se silnými morálními zásadami, které nakonec přinesly své ovoce. Václav Havel byl bezesporu mimořádně morálním člověkem a příkladem hodným následování. Jenže dějiny se nikdy neodehrávají ve vakuu.
Příběh muže, který vám v následujícím námětu chceme představit, má mnoho vrstev. Od absurdit života v nesvobodném a nakašírovaném režimu, když se svobody nehodláte vzdát, přes mezinárodní respekt a dominové padání opon, které se celý život snažíte strhnout, až po téměř kult osobnosti, který jste si nikdy nepřáli vytvořit. Václav Havel během politicky seismického roku 1989 doputoval z vězení až na Pražský hrad a stal se majákem, k němuž se většina národa, nezvyklá na život ve svobodě, zcela logicky upínala. Po své smrti se pak proměnil v cosi téměř nedotknutelného a v ateistickém národě až zbožštěného. Na cestě, z níž by se leckomu zatočila hlava, se ale Václav Havel nenechal ani zastrašit, ani opít světskou mocí a nevzdal se svých ideálů, svědomí ani lidskosti. A právě to bychom měli chápat jako vzkaz pro nás všechny, kteří můžeme ovlivnit, kam se budou naše dějiny v budoucnu ubírat.