Nikdy neohnutá záda, lidskost, moudrost, intuice a empatie, schopnost přesně formulovat myšlenky a vést… To jsou jen některé z charakteristik, o nichž v souvislosti s polistopadovým vývojem okolo „největšího nepřítele státu“ mluví osobnosti z tehdejšího i současného veřejného života. To, že se Václav Havel stal symbolem sametové revoluce a později posledním československým i prvním novodobým českým prezidentem, bylo podle nich logickým vyústěním jeho celoživotního postoje.
Turbulentní události z listopadu 1989, jež obrátily na ruby životy všech, kteří je zažili, způsobily euforii v celém tehdejším východním bloku. Prozápadně a proobčansky orientovaný Havel v čele státu se zasloužil o to, aby o malé zemičce ve střední Evropě mluvil celý svět. Muž, který započal svou prezidentskou dráhu v příliš krátkých kalhotách a objímal se s Rolling Stones i dalajlámou, přinesl spoustu vznešených ideálů. Bohužel ani on nedokázal odhadnout komplexnost společenských změn spojených s rozpadem nejen východního bloku, ale i Československa. V nejvyšší funkci nově vzniklého státu pak působil další dvě funkční období, do roku 2003.