Panovnický rod, který vyrostl z pouhých regionálních pánů v jednu z nejmocnějších evropských dynastií, se v roce 1526 dostává i na český trůn. Čeští stavové ovšem trvali na svém právu krále volit a představa Ferdinanda Habsburského na trůně se jim z počátku příliš nezamlouvala. Nakonec v tajné volbě zvítězily zájmy finanční a nový český král byl zvolen jednomyslně. Své předvolební sliby však nesplnil a mezi šlechtou a panovníkem tak vznikla trvalá nevraživost.
Částečné satisfakce se Čechám dostalo až za Rudolfa II., který svůj dvůr z obavy před Turky přesunul do Prahy a vydal na svou dobu nevídaný dokument známý jako Rudolfův majestát. Jenže, jak známo, cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly, a tak vláda Ferdinanda II. vedla až k událostem známým jako defenestrace, stavovské povstání a třicetiletá válka. Následovalo „temno“ a absolutismus. Pomalé změny přišly s první ženou na českém trůně Marií Terezií a jejím synem Josefem II. a s osvícenstvím. Když na evropskou scénu vstoupil Napoleon, zhroutila se Svatá říše římská a pomalu, ale jistě skončila i éra Habsburků. Svět se během válečné vřavy jednou provždy změnil.