Na začátku roku 2009 se astronauti vydali k Hubbleovu vesmírnému dalekohledu, aby opravili jeho opotřebované součástky a instalovali dva nové přístroje. Jedním z nich je kamera širokého pole, známá jako WFC3 (Wide Field Camera 3). Umožňuje spojit pozorování v ultrafialovém, viditelném a infračerveném světle, což nesmírně rozšiřuje schopnost dalekohledu určit astronomické objekty, podívat se zpět v čase a dohlédnout mnohem dále.
Slunce je jedinou hvězdou, na níž vidíme i jednotlivé detaily, které nejsou patrné na jiných hvězdách, protože jsou příliš vzdálené. V poslední době se začínají používat nové metody nejen k pozorování vnějších vrstev Slunce, ale i k prozkoumání jeho jádra. Jednou z nich je helioseismologie, která slouží k měření periodických vlnových pohybů na povrchu Slunce. Tyto pulzace odpovídají různým rytmům a cyklům. Slunce totiž nerotuje jako pevné homogenní těleso.
Hubbleův teleskop je nejznámějším dalekohledem v historii umístěným v kosmu. Způsobil revoluci v mnoha oborech astronomie. Nachází se totiž vysoko nad chvějící se zemskou atmosférou a má nerušený výhled do celého vesmíru. Navíc může sledovat ultrafialové a infračervené záření, které je nedostupné pozemským dalekohledům, protože atmosféra je pohlcuje. Astronomové vyslali do vesmíru ještě další mnohé družice, které umožní nevídaná pozorování.
Díky Slunci se zrodil život a je na něm závislá celá lidská civilizace. Rok 2007 byl rokem Slunce, Mezinárodním heliofyzikálním rokem. Vědci se věnovali výzkumu sluneční aktivity, slunečních erupcí a slunečních skvrn.
Více než třicet nových planet nacházejících se mimo naši sluneční soustavu objevil neobyčejně bystrý lovec planet. Úspěšný přístroj zvaný HARPS se tak stal miláčkem astronomů. Pro lidstvo už vyhledal více než 75 exoplanet ve třiceti různých planetárních systémech a pokračuje dál. Vyhledávání exoplanet je jedním z nejdynamičtějších oblastí astronomie.
Každou noc po celý rok Velmi velký dalekohled Evropské jižní observatoře otevírá své obří oči a prohlíží si překrásnou jižní oblohu. Každé oko je tvořeno velkým zrcadlem o poloměru 8,2 metru. Jeho úkolem je shromažďovat světlo a odrážet jej do optického systému, který pak sestaví ostrý obraz vesmíru. Udržet tyto oči jasné je však náročný úkol. Zrcadla se musí pravidelně čistit, protože i tenká vrstva prachu na něm zkresluje jeho vidění.
Jeden z posledních snímků pocházejících z Hubblova vesmírného dalekohledu zachycuje jakousi podivnou a jasnou galaxii. Astronomové zjistili, že je výsledkem srážky dvou spirálních galaxií, které nyní již téměř zcela splynuly. Základy původních galaxií ale stále ovlivňují vzhled i chování té nové. Tento objekt byl centrem pozornosti Hubblova vesmírného dalekohledu a jeho několika sourozeneckých vesmírných sond, které soustavně mapují naši oblohu.
Hubbleův dalekohled není prvním dalekohledem ve vesmíru a určitě nebude ani poslední. Jeho výjimečnost však spočívá v tom, že je jediný, který mohou opravovat lidé. Ukážeme historii tohoto dalekohledu a připomeneme, jak změnil náš pohled na vesmír.
Jsme v celém ohromném vesmíru sami? Nebo tam někde jsou jiné inteligentní bytosti? Jak je najít? Tentokrát se staneme účastníky obrovského mezinárodního pátrání po mimozemšťanech. Seznámíme vás s projektem SETI, jehož podstatou je analýza signálů z vesmíru, které neustále zachycuje obří radioteleskop Arecibo.
Astronomové neustále zostřují svůj pohled do vesmíru. Chtějí vidět stále větší podrobnosti na povrchu hvězd nebo zamýšlí prověřit okolí černých děr. To jim umožní interferometrie, díky níž se propojí světlo shromážděné z vesmíru dvěma a více dalekohledy, čímž se vytvoří virtuální dalekohled mnohem větší než ten, kterým se původně dívali.
Horká koule plazmatu, kterou nazýváme Sluncem, nám zajišťuje veškerou energii a umožňuje vidět vše kolem nás. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak daleko se od nás nachází a jak je vlastně velké? Odpovědi na tyto otázky nám zajistí jeden z domácích experimentů: Změříme velikost Slunce díky pouhému papíru, tužce a pravítku. Podívejte se, jak na to.
Co bylo dřív: Galaxie nebo její černá díra? Astrofyzikové z Evropské jižní observatoře snad budou moci na tuto otázku odpovědět. Našli totiž velmi neobvyklý jev, osamocenou černou díru. Černé díry a její aktivní formy totiž obvykle leží uprostřed galaxií. Objev pět miliard let vzdáleného kvasaru ale ukázal, že tyto vesmírné úkazy by si mohly díky výtryskům hmoty a energie do nedaleké galaxie vytvořit nové hvězdy a galaxii si pak přitáhnout. Jinými slovy: nové černé díry si mohou vytvořit vlastní galaxii a tu si pak obléknout.
13 191
740
4 504
1 238
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
