02:16
Student filozofické fakulty Jan Palach se 16. ledna 1969 zapálil na Václavském náměstí na protest proti potlačování svobod, vůči kterému začínala být československá veřejnost pasivní. Dokument mimo jiné obsahuje reflexi Palachova činu v očích Václava Havla a Tomáše Halíka.
Po srpnu roku 1968 nastává v Československu období normalizace, během kterého dochází k represivním opatřením. Jak to u nás vypadalo a kdo byl Jan Palach?
Na začátku roku 1969 se upálil student Jan Palach. Jeho tragický čin měl u československé veřejnosti velký ohlas. Jedním z nich byla i píseň Bohdana Mikoláška Ticho. Její text možná nejlépe vyjadřuje pocity tehdejší doby. Režisér Milan Peer píseň doprovodil působivými filmovými záběry a vzniklo tak silné svědectví, které bylo v době normalizace na dvacet let uloženo do trezoru.
Na konkrétním příkladu si ukážeme, jak může vypadat pokus o ovlivnění názoru lidí ze strany státního aparátu. Tím příkladem je smrt Jana Palacha. Režim tuto očividnou oběť popřít nemohl, vytvořil proto alespoň prostřednictvím dezinformace alternativní historii. Psycholog nám následně vysvětlí, jaký typ lidí podléhá ovlivňování a manipulaci nejčastěji.
V lednu 1989 uplynulo 20 let od tragického činu Jana Palacha. V Praze na Václavském náměstí proběhla série shromáždění, která signalizovala blížící se konec komunistického režimu v Československu. Sdělovací prostředky přinášely o událostech zkreslené informace se zřejmým záměrem manipulace veřejným míněním.
Na začátku roku 1969 se na Václavském náměstí v Praze upálil student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Podívejte se na rekonstrukci posledních hodin jeho života.
Dvacáté století změnilo osudy mnoha lidí. Luboš Jednorožec šel jednou na vysněné rande se svojí dívkou. Už na něj nedošel a skončil v uranovém dole. Jak se to stalo? A jak se mu nakonec podařilo emigrovat z Československa? Podívejte se na jeho příběh.
Těžba uranu na našem území má dlouhou tradici, která sahá až do 16. století. Jeho využití v jaderné energetice a zbraních však v polovině 20. století změnilo tvář samotné těžby, ale hlavně osudy vězňů, nejdříve válečných zajatců, po únorových událostech v roce 1948 i odpůrců komunistické totality.
Metro v našem hlavním městě začalo jezdit v roce 1974. Jeho historie ale sahá ještě hlouběji. Úplně první zmínka o možné podzemní dráze pochází již z konce 19. století. Rozhodnutí o výstavbě metra padlo v roce 1939. Plány však přerušila válka a po válce nebyl na výstavbu dostatek finančních prostředků. Výstavba tak započala až v 60. letech. Dne 9. května 1974 se pak poprvé otevřely dveře pražského metra prvním cestujícím. O historii pražského metra hovoří vedoucí archivu Dopravního podniku hl. m Prahy Pavel Fojtík při příležitosti 40. výročí otevření metra v roce 2014. Hovoří nejen o historii výstavby, ale i o architektuře a politických názvech stanic nebo o tom, že metro bylo velkým politickým tématem.
Říkalo se jim „mlátičky“. Členové represivních složek komunistického režimu zasahovali proti demonstrantům za minulého režimu. Podívejte se na příběhy tří lidí, kteří byli aktéry i zásahu 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Jan Slezák, Jiří Laňka a Milan Danišovič vzpomínají a hodnotí své působení ve Sboru národní bezpečnosti.
12 691
702
4 225
1 176
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.