04:42
Pořad Zpívánky si nejspíš pamatujete ze svého vlastního dětství i vy. Také děti, které se narodily v jednadvacátém století, se mohou seznámit s lidovými písněmi, zvyky, tradicemi a způsobem života, který naši předkové žili. V krátkých příbězích představíme písničky i dobový kontext, ve kterém vznikly. V tomto díle Zpívánek se naučíme novoroční píseň Fanfr, fanfr, fanfrnoch.
Jak a kdy lidé v průběhu staletí slavili konec roku, se dozvíte s Draky v hrnci. Novoroční předsevzetí si dávali už staří Římané. Možná že vaše rodina tento zvyk dodržuje dodnes. Jíte čočku a dáváte si novoroční předsevzetí? Pojďme se podívat, jaké další zvyky jsou s Novým rokem spojeny. Třeba vás to inspiruje k vašemu vlastnímu novoročnímu předsevzetí.
Poslední den v kalendářním roce má svátek Silvestr a s ním slavíme i my všichni. Vzpomínáme, bilancujeme a také si přejeme do nového roku vše dobré. Ukážeme si přípitky v různých jazycích, jedno mají společné: přání všeho dobrého, tedy hlavně zdraví.
Na Nový rok se dříve na vesnici dodržovaly různé zvyky založené nejen na tradici, ale i na pověrách. Chodilo se koledovat, dívky si věštily svůj osud a velmi důležité bylo jídlo, které se ten den podávalo.
Mikulášské obdarovávání dětí má dlouhou tradici, jejíž původ vás možná překvapí. Pořad se věnuje i tomu, jak je to s Mikulášem v jiných zemích.
V pohanských dobách bylo období adventu spojeno s řadou magických obyčejů. Pasáž ukazuje, že naši předkové oslavovali zimní slunovrat a prováděli rituály související s přírodou a s vírou v její opětovné vzkříšení.
V 90. letech 20. století nastal v Česku trend stěhování lidí do tzv. satelitních městeček. Byl vyvolaný touhou po vlastním domu se zahrádkou a ostatní věci nebyly v tu chvíli důležité. Aby byla uspokojena velká poptávka, stavěla se městečka na prázdných plochách polí a luk, často bez jakékoli infrastruktury. Jiří Křenek z tohoto prostředí nafotil cyklus fotografií, který odhaluje, jak takový život v „satelitu“ vypadá a také že rozhodně není co závidět.
V moderní době se upouští od tradičních pohřbů, běžnější bývají smuteční rozloučení v obřadních síních a často k žádnému rozloučení s nebožtíkem vůbec nedochází. Ještě v minulém století tomu ale bylo jinak. Pohřeb byl společenskou událostí a zvláště na vesnicích se s ním pojilo množství tradičních zvyků i pověr. Věděli jste, že mrtví se do rakve ukládali bez bot nebo že svobodného mládence doprovázela na poslední cestě „nevěsta“? A podobných rituálů bylo víc.
14 168
865
4 802
1 149
149
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.