15:07
Dotýká se vás téma osobně nebo někoho z vašeho okolí?
Více informací, jak situaci řešit najdete na stránce Nebuďte na to sami.
V úvodním díle seriálu Zombík Lars se napůl živý a napůl mrtvý chlapec Lars spolu s maminkou přestěhuje do nového města. Nástup do nové třídy ale neprobíhá podle jeho představ. Vřelého přivítání a přijetí se nedočká od spolužáků ani od učitelů. Děti se neustále navážejí do jeho jinakosti a zneužívají toho, že Lars nemůže zemřít. Ze zvědavosti ho nutí do nebezpečných situací, shazují ho ze střechy nebo vrhají pod kola jedoucích aut. Zklamaný a naštvaný Lars se doma svěřuje mamince, že chce z města odjet a do školy už nikdy nevkročit. Druhý den ráno pak místo na výuku zamíří za chlapcem ze sousedství, který ho předchozí den pozval k sobě na návštěvu.
Dotýká se vás téma osobně nebo někoho z vašeho okolí?
Více informací, jak situaci řešit najdete na stránce Nebuďte na to sami.
Na první aktivitu se děti rozdělí do skupiny a společně odpovídají na otázky: Jak se podle vás Lars cítil, když nastoupil do nové třídy? Jak se obecně cítí jakékoli dítě, které přichází do nového, neznámého kolektivu? Jak se měla zachovat paní učitelka, aby Larsovi bylo ve třídě příjemně? Co bylo na jejím chování problematického? Následně s ostatními skupinami sdílejí své nápady. Vyučující může hlavní myšlenky zapisovat na tabuli.
Vyučující může s žáky a žákyněmi otevřít diskuzi na téma, v čem spočívá krása odlišnosti. Diskutuje s dětmi o tom, v čem jsme každý jiný (vzhled, zájmy, talenty, schopnosti) a proč je svět bohatší a zajímavější, když nejsme všichni stejní.
Při další aktivitě dostane každý žák či žákyně vystřižený kus papíru (může být např. ve tvaru srdce, štítu nebo listu stromu) a napíše jednu konkrétní věc, kterou může sám udělat pro to, aby se nový nebo čímkoli jiný spolužák či spolužačka cítili ve třídě bezpečně a přijatě. Všechny papírky pak společně děti nalepí na velký papír či strom, který si vyvěsí ve třídě.
Vyučující si na závěr s dětmi projde návod na to, co dělat, když děti přihlížejí nějakému ubližování ve třídě či škole (např. jasně říct stop a dát najevo nesouhlas s chováním dotyčného, nepřidávat se k dětem, které ubližují, a vyhledat dospělého). Důležité je i zmínit, co mají dělat v případě, že se k nim nevhodně chová dospělý (ve škole vyhledat jiného dospělého, kterému důvěřuji, školní psycholožku/psychologa, zavolat na Linku bezpečí apod.).