02:14
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Odolnost
Odolnost je schopnost růst a rozvíjet se i v náročných podmínkách. Pokud jsme odolní, dokážeme i v těžkých situacích najít něco pozitivního a snáze je překonat. Tato dovednost je klíčová pro naše duševní zdraví, protože nám pomáhá lépe se přizpůsobovat novým výzvám. Odolnost se navíc v různých oblastech života liší. Můžeme být velmi odolní ve vztazích, ale méně v práci či ve škole. Dobrá zpráva je, že jde o schopnost, kterou lze cíleně trénovat. Když čelíme problému, pomáhá mu nejprve porozumět a postupovat po malých krůčcích. Každá drobná zvládnutá překážka naši odolnost posiluje a dává nám do budoucna větší jistotu.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Třídě je možné do skupin zadat dva problémy, se kterými se na prvním stupni mohou potkat: Čeká mě prezentace před třídou. Píšeme písemku z matematiky, ale já nerozumím písemnému sčítání ani odčítání. Ve skupinách se děti snaží rozdělit problémy na malé kroky a sepsat návod, jak lze dané problémy zvládnout postupně. Následně se třídou sdílí své poznatky.
2. stupeň ZŠ
Žáci a žákyně mohou třídit výroky jako: „Odolný člověk nikdy nepláče“, „Musím všechno zvládnout sám“, „Mohu být smutný a současně pokračovat v běžném životě“, „Když něco nefunguje, zkusím jiný postup“ nebo „Požádat o pomoc je projev slabosti“. Výroky rozdělí do kategorií projev odolnosti, mylná představa a záleží na okolnostech. Následuje diskuze o tom, že odolnost neznamená nepřítomnost emocí ani okamžitý návrat do pohody.
Skupiny mohou vytvořit cestu fiktivní postavy, která prožívá stěhování, rozchod rodičů, konflikt s kamarádem nebo neúspěch v důležité soutěži. Do časové osy zaznamenají první reakci, dostupnou pomoc, malý zvládnutelný krok, případné zhoršení a další pokus. Aktivita ukazuje, že zotavování nemusí probíhat přímočaře a že dočasný návrat obtíží neznamená selhání.
Střední škola
Studenti a studentky mohou na chování pana Ghyslaina zkoumat rozdíl mezi odolností a vyhýbáním se nepříjemnému prožívání. Mají navrhnout otázky, které by pomohly situaci lépe pochopit: Dokáže člověk o události mluvit? Připouští si různé emoce? Mění podle potřeby své strategie? Přijímá podporu? Z vnějšího klidu ani z výrazných emocí přitom nelze spolehlivě poznat, jak člověk situaci skutečně zvládá.
Třída může kriticky rozebrat výrok „Co tě nezabije, to tě posílí“. Skupiny hledají příklady, kdy překonání obtíží může rozvinout nové schopnosti, ale také situace, v nichž člověk potřebuje dlouhodobou pomoc a žádné „posílení“ nepociťuje. Výrok následně přeformulují tak, aby neobviňoval člověka, který se s těžkou zkušeností vyrovnává pomalu: například „Obtížná zkušenost může vést k růstu, pokud má člověk dostatek času, podpory a bezpečí – růst však není jeho povinností.“
Další možností je vytvořit pro modelovou situaci „mapu odolnosti“. Studenti rozlišují zdroje na úrovni jednotlivce, vztahů a prostředí: schopnost řešit problémy, důvěryhodný člověk, bezpečná třída, dostupná odborná pomoc nebo materiální podmínky. Navrhnou, co může udělat samotný člověk a za co naopak odpovídá jeho okolí či instituce.
