02:07
Milovat a být milován patří mezi základní lidské potřeby, které nám dodávají pocit bezpečí a přijetí. Lásku lze vyjadřovat mnoha způsoby, například aktivním zájmem o druhého, vzájemnou podporou nebo společným sdílením. Vědomí, že nás někdo má rád a přijímá nás, posiluje naši sebedůvěru. Pokud však tento pocit dlouhodobě postrádáme, může to naši sebedůvěru narušit a vyvolat pocity osamělosti či smutku. Všechny podoby lásky se v čase proměňují. Je zcela přirozené, že city k druhým nejsou stabilní. Je užitečné si připomínat, že naše osobní hodnota nezávisí jen na lásce jednoho člověka a že všechny typy blízkých vztahů nám mohou přinášet radost, pocit bezpečí a oporu.
1. stupeň ZŠ
Ve skupinách mohou žáci a žákyně sepsat, jaké formy blízkých vztahů známe a co nám každý z nich může přinést speciálního. Následně své poznatky mohou sdílet s ostatními. Mohou také společně s vyučujícím sepsat návod, co lze dělat, když se někdo cítí opuštěný.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou pracovat s příběhem dvou fiktivních postav. Rodič dává svou náklonnost najevo praktickou péčí, ale dítěti chybí společný čas a slovní ocenění. Žáci rozlišují úmysl rodiče, viditelný projev a potřebu dítěte. Následně připravují větu, kterou může dítě svou potřebu sdělit bez obviňování: „Vím, že se o mě staráš. Zároveň bych byl/a rád/a, kdybychom si někdy jen povídali.“
Třída může rozdělovat modelové projevy do kategorií péče – neutrální jednání – kontrola. Posuzuje například nabídku pomoci, naslouchání, vyžadování hesla k telefonu, rozhodování za druhého nebo odmítání jeho přátel. Žáci diskutují o tom, proč věta „Dělám to, protože tě mám rád“ sama o sobě nemění kontrolující chování v projev zdravé lásky. Mohou také formulovat hranice: „Mám tě rád/a, ale nechci, abys četl/a moje zprávy.“
Střední škola
Studenti mohou analyzovat výroky: „Když mě miluje, musí poznat, co potřebuji“, „Žárlivost je důkazem lásky“, „Rodina o mně může rozhodovat, protože to se mnou myslí dobře“ nebo „Láska omlouvá chyby“. U každého výroku rozlišují cit, úmysl a konkrétní jednání. Výsledkem by mělo být poznání, že člověk může někoho milovat, a přesto se k němu v určité situaci chovat zraňujícím způsobem. Samotný cit proto nezbavuje člověka odpovědnosti.
V návaznosti na Karimova otce mohou studenti zkoumat, jak vyjadřování náklonnosti ovlivňují generační, rodinná a genderová očekávání. Posuzují například představu, že muž má lásku dokazovat především zabezpečením rodiny, ale nemá mluvit o emocích. Poté přepíší scénu mezi Karimem a jeho otcem několika způsoby, které odpovídají otcově osobnosti, zároveň však Karimovi umožňují cítit přijetí. Aktivita nemá určit jediný správný způsob projevování lásky, ale ukázat význam otevřené komunikace.