02:14
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Samota a osamělost
Samota může být dobrovolná, ale i nedobrovolná - té pak říkáme osamělost. Potřebu samoty má každý z nás jinou, v přiměřené míře však bývá velmi prospěšná. Pomáhá nám odpočinout si od neustálých podnětů, promyslet si důležitá rozhodnutí i celkový směr života a získat prostor pro nové zájmy a hlubší sebepoznání. Pokud jsme ale sami častěji, než chceme, může v nás osamělost vyvolávat těžké pocity. V takových chvílích pomáhá aktivně udržovat vztahy s lidmi se společnými zájmy, ozývat se aktivně kamarádům, plánovat společné akce nebo se potkávat ve dvou, kde je větší prostor pro sdílení. Dobrou cestou k poznání nových lidí bývá také zapojení do kroužků nebo dobrovolnických aktivit.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Vyučující může rozdělit třídu na dvě skupiny a přiřadit jim dvě odlišná témata: chtěnou samotu a nedobrovolnou osamělost. Děti pak nakreslí obrys lidské postavy, do které zakreslují a zapisují pocity, myšlenky i tělesné vjemy spojené s daným stavem. Následuje společná debata nad výstupy jednotlivých skupin, při níž žáci a žákyně porovnávají rozdíly a sdílejí řešení, jak si mohou ve chvílích nedobrovolné osamělosti pomoci.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou pracovat s příběhy čtyř fiktivních postav: jedna tráví odpoledne sama a užívá si klid, druhá je sama a blízký člověk jí chybí, třetí se nachází mezi spolužáky, ale připadá si neviditelná, a čtvrtá má mnoho online kontaktů, ale nemá komu říct něco osobního. Postavy umísťují do jednoduché mapy se dvěma osami: sám – mezi lidmi a spokojený – osamělý. Aktivita ukazuje, že osamělost nelze spolehlivě poznat pouze podle počtu lidí v okolí.
Třída může vytvořit seznam malých pozvání, kterými lze druhému nabídnout kontakt bez nátlaku: přisednout si k němu, pozvat ho do skupiny, nabídnout společnou cestu ze školy nebo se zeptat na jeho zájmy. Žáci následně řeší, jak reagovat, když člověk nabídku odmítne. Důležitým závěrem je, že respektování potřeby samoty není totéž jako lhostejnost – nabídku lze později citlivě zopakovat.
Střední škola
Studenti mohou analyzovat fiktivní deníkové záznamy z období uzavření škol. Sledují, jak se původně vítaný klid může postupně proměnit v pocit odpojení, a rozlišují, zda postavě schází počet kontaktů, pocit přijetí, možnost důvěrného rozhovoru nebo společná činnost. Diskuze může ukázat, že řešením osamělosti nemusí být pouze „být mezi více lidmi“, ale především vytvořit vztah odpovídající skutečné potřebě člověka.
Studenti mohou posoudit tvrzení: „Sociální sítě odstraňují samotu, ale nemusí odstranit osamělost.“ Na příkladech fiktivních profilů porovnávají počet sledujících, četnost komunikace a kvalitu kontaktu. Poté navrhují školní opatření podporující skutečné začlenění – například dobrovolné vrstevnické provázení nových studentů, dostupné zájmové skupiny nebo bezpečná místa pro neformální setkávání. Součástí hodnocení musí být i otázka, zda opatření někoho nenutí ke společenskosti nebo veřejně neoznačuje osamělé žáky.
