02:35
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Jak žít se svými emocemi
Emoce jsou náhlé a dočasné reakce na různé situace, které prožíváme na psychické i tělesné úrovni. Samy o sobě nejsou dobré ani špatné, ale fungují jako zpráva o tom, jak se v danou chvíli cítíme. Některé pocity jsou příjemné, jiné naopak bolestivé. Důležité je vědět, že žádná emoce netrvá věčně a její intenzita v čase přirozeně slábne. Schopnost emoce u sebe rozpoznat, pojmenovat a sdílet s druhými posiluje naše vztahy a pomáhá nám lépe rozumět sobě i svému okolí.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Vyučující může vyzvat děti, aby si sepsaly emoce prožité v uplynulém týdnu a barevně odlišily ty, které vnímaly jako příjemné a nepříjemné. Dále otevřete diskuzi nad tím, zda i zdánlivě negativní emoce (jako např. smutek) mohou být v určitých situacích užitečné a léčivé. Proberte pět základních emocí a prozkoumejte, jak se projevují přímo v těle. Připomeňte žákům, že emoce se často zesilují, když proti nim bojujeme, proto je užitečné učit se je přijímat a spíše je zkoumat než potlačovat.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou u fiktivních situací rozlišovat čtyři oblasti: tělesný stav, emoci, myšlenku a jednání. Například před vystoupením může postava pociťovat napětí v břiše, strach, myšlenku „určitě se mi budou smát“ a potřebu z místnosti odejít. Žáci zkoumají, co je tělesný vjem, co emoce a co už interpretace nebo reakce. U jedné situace připouštějí více možných emocí, protože různí lidé ji mohou prožívat odlišně.
Třída může pracovat s jednoduchou strukturou sdělení: Když se stalo… – cítil/a jsem… – protože pro mě bylo důležité… – teď bych potřeboval/a… Žáci přepracují obviňující výroky, například „Ty mě vždycky schválně ignoruješ“, do podoby, která popisuje vlastní zkušenost a konkrétní potřebu. Součástí aktivity je rozpoznání, že věta „Cítím, že jsi nespravedlivý“ nepojmenovává emoci, ale hodnocení druhého člověka.
Střední škola
Studenti mohou pracovat s modelem situace – emoce – nutkání – potřeba – zvolené jednání. Fiktivní postava například pocítí žárlivost, když její přítel tráví čas s někým jiným. Studenti zkoumají, jakou potřebu může emoce signalizovat a jaké jednání by bylo možné, aniž by člověk druhého kontroloval. Aktivita vede k rozlišení mezi oprávněností emoce a přijatelností konkrétního chování.
Studenti mohou analyzovat společenské výroky jako „Kluci nepláčou“, „Nebuď hysterická“, „Hlavně mysli pozitivně“ nebo „Vztek se neukazuje“. Posuzují, které skupiny mohou být podobnými pravidly znevýhodněny a jak potlačování emocí ovlivňuje vztahy i schopnost požádat o pomoc. Poté formulují reakce, které emoci uznávají, ale současně stanovují hranici chování: „Rozumím, že jsi rozzlobený, ale urážet druhé není v pořádku.“
