02:20
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Vnitřní hlas
Vnitřní hlas představuje myšlenky, které vyslovujeme pouze sami pro sebe. Často má podobu rozhovoru, který vedeme o tom, kdo jsme a jak svět kolem nás funguje. Náš vnitřní hlas přímo ovlivňuje naše emoce i chování. Pokud je povzbudivý, posiluje naši sebejistotu a dává nám odvahu pouštět se do nových věcí. Naopak přísný a negativní vnitřní hlas naši sebedůvěru oslabuje a může vyvolávat úzkosti. Je proto užitečné vnímat, jakým tónem k sobě promlouváme, a postupně pracovat na laskavějším a podporujícím vnitřním rozhovoru. Je to jako mít v hlavě kamaráda, který stojí vždy při nás.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Žáci a žákyně si mohou k sobě zapsat věty, které si v duchu nejčastěji říkají. Následně je mohou zkusit převést do druhé osoby a představit si, že by totéž někdy řekli svému kamarádovi. Následně je možné s dětmi vést o jejich poznatcích z aktivity diskuzi. Vyučující je může povzbudit, aby zkoumaly, jak moc jsou jejich vnitřní věty pravdivé a zda se daný scénář už někdy doopravdy naplnil. Cílem takových aktivit je pomoci žákům a žákyním jejich vnitřního kritika včas rozpoznat, jeho automatické věty zastavit a nahradit je reálnějším a laskavějším vnitřním hlasem.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou dostat několik situací, například nepovedený test, chybu během zápasu nebo nepříjemnou reakci spolužáka. Ke každé situaci doplní tři myšlenkové bubliny: vnitřního kritika, nezaujatého pozorovatele a podporujícího trenéra. Porovnávají například výroky „Jsem úplně neschopný“, „Udělal jsem dvě chyby“ a „Dvě chyby se dají opravit, začnu tou první“. Aktivita ukazuje rozdíl mezi popisem události a ponižujícím hodnocením celé osobnosti.
Třída může uspořádat symbolický soud nad myšlenkou. Fiktivní postava si například myslí: „Nikdo se se mnou nechce bavit.“ Jedna skupina hledá skutečnosti, které tvrzení podporují, druhá skutečnosti, které mu odporují, a třetí vytváří vyvážený závěr. Výsledkem nemá být automaticky pozitivní věta, ale přesnější formulace: „Dnes si ke mně nikdo nepřisedl, ale nevím, co si všichni myslí. Mohu někoho oslovit nebo se zeptat.“
Střední škola
Studenti mohou v připravených vnitřních monolozích vyhledávat způsoby zkresleného uvažování: černobílé hodnocení, katastrofické předpovědi, domnělé čtení myšlenek druhých nebo zobecnění jednoho neúspěchu. Následně každý výrok přepracují tak, aby připouštěl více možných vysvětlení a rozlišoval mezi faktem a interpretací. Mohou také posuzovat, zda nová formulace vede ke konkrétnímu jednání, nebo zůstává pouze prázdným povzbuzováním.
Studenti mohou zkoumat, odkud jazyk vnitřního kritika pochází. U fiktivní postavy hledají vliv rodinných očekávání, školního hodnocení, vrstevníků, reklamy a sociálních sítí. Poté vytvoří pro její vnitřní komunikaci redakční pravidla: nepoužívat urážky, nevydávat domněnky za fakta, neposuzovat celého člověka podle jednoho výkonu a ke kritice vždy připojit uskutečnitelný další krok. Aktivita ukazuje, že vnitřní hlas není pouze soukromou záležitostí, ale přebírá také jazyk prostředí, ve kterém člověk žije.
