02:13
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Pomoc kamarádovi
Existují různé signály, které nám napoví, že někomu z našich kamarádů není dobře, např. ztráta chuti k jídlu, uzavření, únava, smutek, užívání návykových látek nebo rychle měnící se nálady. Za kamarádem můžeme přijít s tím, že jsme si všimli, že se něco děje a nabídnout mu podporu. Někdy se můžeme cítit bezmocní, protože to vypadá, že naše snaha nikam nevede. Je důležité si pamatovat, že i když můžeme být blízkému oporou, jeho problémy za něj nevyřešíme a nemůžeme ho zachraňovat bez jeho spolupráce. V určitých chvílích bývá nejlepším krokem vyhledat pomoc odborníků a poradit se s nimi.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Ve skupinách mohou děti vymýšlet způsoby, jakými lze pomoci kamarádovi, který má nějaké trápení. Zdůrazněte, že je potřeba respektovat, pokud druhý pomoc zcela odmítá. Je však možné nabídnout částečnou pomoc, například že s druhým někam zajdeme, pomůžeme mu napsat e-mail, zprávu na chat nebo s ním zavoláme na Linku bezpečí. Nezapomeňte otevřít i téma péče o sebe. Žáci a žákyně by se měli naučit vnímat signály vlastního těla i emoce, které jim napoví, kde leží jejich zdravé hranice a kdy už je čas načerpat síly.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou pracovat s krátkým příběhem fiktivní postavy, která přestala chodit na společné aktivity, méně komunikuje a působí podrážděně. Jednotlivé informace rozdělí na pozorování, domněnky a otázky. Například „přestal chodit na trénink“ je pozorování, zatímco „už nás nemá rád“ je domněnka. Poté formulují citlivý začátek rozhovoru: „Všiml/a jsem si, že už nechodíš na trénink. Jak se ti daří?“ Aktivita učí vycházet z toho, čeho jsme si skutečně všimli, a nepřisuzovat druhému vlastní vysvětlení.
V návaznosti na textovou komunikaci v dílu mohou žáci porovnávat různé zprávy určené kamarádovi: „Co je s tebou?“, „Proč mě ignoruješ?“ nebo „Poslední dobou mi připadáš smutný/á. Chceš si napsat nebo promluvit?“ Sledují, jak význam ovlivňuje délka zprávy, interpunkce nebo emotikony. Následně určují, kdy může být zpráva dobrým začátkem a kdy je lepší přejít k osobnímu rozhovoru, telefonátu nebo zapojení dospělého.
Střední škola
Studenti mohou sestavit bezpečnou strukturu podpůrného rozhovoru: popsat konkrétní změnu – položit otevřenou otázku – naslouchat bez rychlých rad – uznat prožívání druhého – nabídnout konkrétní pomoc. U modelových reakcí rozlišují naslouchání od zlehčování, vyslýchání nebo okamžitého „opravování“ člověka. Poté písemně přepracují necitlivé odpovědi, například „To moc řešíš“, do podoby, která nechává druhému prostor.
Skupiny mohou řešit situaci, ve které se kamarád svěří se závažným problémem a současně požaduje naprosté utajení. Studenti vytvářejí rozhodovací postup: Co lze respektovat jako důvěrné? Kdy už samotný kamarád nemůže situaci unést? Kdy je nutné oslovit dospělého nebo odborníka i bez souhlasu dotyčného? Diskuze by měla vést k rozlišení mezi zradou důvěry a ochranou člověka před vážným ohrožením. Kamarád může naslouchat a doprovázet, nemůže však nahradit odbornou pomoc ani přijmout odpovědnost za život druhého.
