02:16
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Když má náš blízký duševní nemoc
Duševní nemoc často dopadá i na blízké daného člověka. Každý z nás reaguje jinak a je úplně v pořádku prožívat směs nejrůznějších pocitů. Můžeme např. cítit strach, smutek, stud i bezmoc z toho, že nevíme, jak správně pomoci. Protože každý z nás potřebuje jiný druh podpory, je důležité si navzájem naslouchat a vyjasnit si, co komu pomáhá a co může být naopak nepříjemné. Užitečné bývá i připomínat si, že náš blízký není jen svou diagnózou a má stále i spoustu dalších stránek, které s nemocí nesouvisí. Důležité je také nezapomenout na sebe. I když se snažíme být oporou, nemůžeme vyřešit všechno za druhé a musíme si hlídat své vlastní limity.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Při práci s tímto tématem ve třídě je dobré s dětmi otevřít otázku nastavení vlastních hranic. Žáci a žákyně si mohou sepsat, jak na sobě poznají, že překračují své limity. Připomeňte jim, že jejich osobní potřeby nejsou o nic méně důležité než potřeby nemocného blízkého a je zcela v pořádku říct si také o pomoc. Ujistěte žáky a žákyně, že na zvládání náročné situace nemusí být sami, a navrhněte jim jako první krok návštěvu školního psychologa či psycholožky, kteří jim mohou poskytnout bezpečné zázemí, odborné informace i potřebnou podporu.
2. stupeň ZŠ
Žáci mohou rozdělovat kartičky s různými způsoby podpory do tří oblastí: Co mohu udělat – Co patří dospělému nebo odborníkovi – Co nemohu ovlivnit. Mohou například naslouchat, nabídnout společnou činnost nebo se obrátit na důvěryhodného dospělého. Nemohou však druhého diagnostikovat, sami rozhodovat o jeho léčbě ani být neustále odpovědní za jeho náladu. Aktivita pomáhá rozlišit podporu od přebírání odpovědnosti.
Vyučující může představit fiktivní situace, ve kterých blízký člověk opakovaně vyžaduje pozornost, ruší společné plány nebo reaguje podrážděně. Žáci formulují věty, které spojují pochopení s hranicí: „Vidím, že je ti těžko, ale teď si potřebuji odpočinout“, „Chci ti pomoci, ale s tímto potřebujeme oslovit dospělého“ nebo „Mám tě rád/a, ale není v pořádku, abys mi ubližoval/a.“ Diskuze ukazuje, že hranice nejsou odmítnutím člověka.
Střední škola
Studenti mohou posuzovat výroky jako: „Když někoho miluji, musím být stále k dispozici“, „Láska dokáže psychické onemocnění vyléčit“ nebo „Nastavit hranici znamená opustit člověka v nouzi“. U každého tvrzení rozlišují, co může blízký vztah skutečně nabídnout a co už vyžaduje odbornou pomoc. Výsledkem může být závěr, že vztah je důležitým zdrojem podpory, ale nenahrazuje léčbu a neměl by stát na sebeobětování jednoho člověka.
Skupiny mohou vytvořit dlouhodobý plán pro fiktivní postavu žijící s člověkem s psychickými obtížemi. Plán zahrnuje způsob komunikace, rozdělení odpovědnosti mezi více lidí, vlastní odpočinek, hranice a postup pro krizovou situaci. Studenti také sledují varovné známky přetížení podporující osoby – například pocit, že nesmí odejít, zanedbávání vlastních potřeb nebo přesvědčení, že všechno závisí pouze na ní. Podstatné je, že i člověk poskytující podporu má právo vyhledat pomoc pro sebe.
Doporučení odborných zdravotnických služeb rovněž zdůrazňují naslouchání, praktickou pomoc, respektování autonomie druhého a současně péči o vlastní duševní zdraví a nastavování hranic.
