02:11
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Myšlenky na sebevraždu
Sebevražedné myšlenky jsou myšlenky na sebezabití, smrt nebo touhu zemřít. Vznikají ve chvíli, kdy se hodně trápíme, cítíme se bezmocní a nevíme jak dál. Pokud se objeví, je to varovné znamení, že neseme příliš velké trápení, se kterým potřebujeme pomoci. Je klíčové nebýt na své problémy sám a vyhledat podporu. Vždy pomůže, když se svěříme a promluvíme si s dospělým. Na každé trápení existuje řešení, i když ho možná sami zrovna nevidíme. Proto potřebujeme druhého člověka, který nám řešení pomůže najít. Doporučujeme otevřít téma ve třídě v doprovodu školního psychologa.
Tip do výuky
1. stupeň ZŠ
Začněte se třídou diskuzí o tom, jak se o sebe můžeme postarat, když nás potká velké trápení. Vyzvěte děti, aby posdílely svoje vlastní vyzkoušené tipy, které jim pomáhají cítit se lépe (např. hudba, sdílení, odpočinek, pohyb, tvoření nebo čas se zvířetem). Poté se společně zaměřte na to, kde hledat pomoc, když už na všechno sami nestačíme. Vytvořte na tabuli tzv. kruhy nebo oblasti možné pomoci – postupujte s dětmi od nejbližších lidí až po vnější instituce (rodina, kamarádi, příbuzní, učitel/ka, trenér/ka, školní psycholog/žka, Linka bezpečí, OSPOD, záchranná služba či policie). Žáci si uvědomí, kolik různých možností podpory kolem sebe mají. Důležitou součástí této sítě je Linka bezpečí. Vyučující může s dětmi přímo z hodiny uskutečnit tzv. cvičný hovor. Tuto možnost sama Linka bezpečí podporuje. Děti si vyzkouší, jak telefonát probíhá, a mohou se zeptat na cokoliv, co je k jejímu fungování zajímá. Když si hovor zažijí nanečisto, výrazně se zvýší šance, že se na linku obrátí i ve chvíli, kdy budou pomoc doopravdy potřebovat.
2. stupeň ZŠ
Vyučující může žákům předložit několik reakcí na zprávu fiktivního kamaráda, který píše, že „už nechce být“ nebo že „už nic nemá smysl“. Žáci posuzují, které reakce jsou bezpečné a které nikoli. Nevhodné výroky, například „To přejde“, „Nedělej drama“ nebo „Nikomu to neřeknu“, nahrazují reakcemi jako: „Beru tě vážně“, „Jsem rád/a, že jsi mi to řekl/a“ a „Pojďme společně vyhledat dospělého, který nám pomůže.“
Třída může sestavit mapu pomoci pro člověka v psychické krizi. Žáci do ní zaznamenají důvěryhodné dospělé ve škole i mimo ni, školní poradenské pracoviště, krizové linky a tísňovou pomoc. Následně dostanou modelové situace a určují, komu je potřeba informaci předat. Důležitým závěrem je, že ohrožení života není tajemství, které musí kamarád sám unést.
Střední škola
Studenti mohou ověřovat rozšířené mýty: „Kdo o sebevraždě mluví, ten ji neudělá“, „Když se člověka zeptáme, vnukneme mu tu myšlenku“ nebo „Dobrý kamarád musí slíbit mlčenlivost“. Každá skupina porovná jeden výrok s odbornými materiály a připraví jeho věcnou opravu. Cílem není rozpoznávat budoucí jednání spolužáků, ale porozumět tomu, proč je potřeba varovná sdělení brát vážně a zapojit dospělou či odbornou pomoc. Vhodným zdrojem jsou materiály Národního ústavu duševního zdraví pro školy.
Studenti mohou písemně zpracovat fiktivní konverzaci, v níž spolužák naznačí sebevražedné myšlenky. Jejich úkolem je navrhnout bezpečnou odpověď ve čtyřech krocích: všimnout si sdělení – klidně a přímo se zeptat – naslouchat bez zlehčování – přivolat dospělou nebo odbornou pomoc. Následná diskuze se může věnovat hranici mezi podporou a odpovědností: kamarád může být důležitým článkem pomoci, nemůže však nahrazovat odborníka ani nést situaci sám.
Na závěr by měli všichni žáci dostat konkrétní kontakty: Linka bezpečí 116 111, Linka první psychické pomoci 116 123 a při bezprostředním ohrožení 155 nebo 112. Další informace pro mladé lidi nabízí Linka bezpečí.
