Odhaduje se, že za druhé světové války bylo vyvražděno zhruba 250 až 300 tisíc Romů z celé Evropy, přesto i po válce panovalo přesvědčení, že k tomu docházelo, na rozdíl od genocidy Židů, na kriminálním základě. Toto uvažování se začalo měnit až v 60. letech 20. století. U nás bylo téma romského holocaustu tabu po celou dobu trvání minulého režimu. A přestože se situace zlepšuje, i dnes jde o téma okrajové.
Aby se historie neopakovala, měli bychom se vyhýbat paušalizování, generalizování a vytváření zástupných termínů. Což se, pokud jde o Romy, stále děje, a slova jako „nepřizpůsobiví“ padají nejen z úst populistických politiků. Zatímco antisemitismus je v naší společnosti poměrně nekonfliktní téma, které většina lidí považuje za důležité, paralela s romským holocaustem je stále problematická a vyvolává i v 21. století v naší veřejnosti projevy rasismu. Chceme-li se počítat do civilizovaného světa, je nejvyšší čas, abychom utrpení obětí této genocidy přestali zlehčovat. Sami Romové příběhy svých předků sdílejí jen málokdy, přestože je holocaust v jejich povědomí hluboce zakořeněn.