Odhaduje se, že během druhé světové války bylo vyvražděno přibližně 250 až 300 tisíc Romů z celé Evropy. Přesto i po válce převládalo přesvědčení, že na rozdíl od genocidy Židů docházelo k těmto vraždám na základě kriminálního chování obětí. Tento pohled se začal měnit až v 60. letech 20. století. V Československu bylo téma romského holocaustu po celou dobu trvání komunistického režimu tabu. A přestože se situace postupně zlepšuje, i dnes zůstává toto téma spíše okrajové. Zatímco antisemitismus je v české společnosti většinově vnímán jako nepřijatelný, paralela s romským holocaustem je stále problematická a i ve 21. století vyvolává projevy rasismu. Chceme-li se počítat mezi civilizované společnosti, je nejvyšší čas přestat utrpení romských obětí této genocidy zlehčovat. Sami Romové příběhy svých předků sdílejí jen zřídka, přestože je holocaust v jejich kolektivní paměti hluboce zakořeněn.
Aby se historie neopakovala, musíme se vyhýbat paušalizaci a generalizaci. V případě Romů se tak stále děje – a slova jako „nepřizpůsobiví“ zaznívají nejen z úst populistických politiků. Tematizování traumatických dějin tohoto etnika ve výuce však může stereotypy účinně narušit.
Námět směřuje k tomu, aby žáci a žákyně dokázali: