Někdo se stáhne tiše do sebe, jiný může i křičet. Přitom oba zažívají stejnou emoci, smutek. Když se nám něco nepodaří, událost, na kterou jsme se dlouho připravovali, nedopadne dobře, nebo se nám rozbije oblíbený a těžko nahraditelný předmět, jsme z toho smutní všichni. Jenže každý z nás se při tom bude chovat i cítit trochu jinak.
Určitě se vám to už někdy stalo také. A určitě víte, že každý smutek jednou skončí. Nebát se ho prožít je stejně zdravé jako prožívat pozitivní emoce. Patří to k životu. Jak náš smutek souvisí s tím, jakou máme povahu či zkušenosti? Jak mluvíte s člověkem, který je smutný, a co právě vám pomáhá smutek překonat?