Výsledky hledání: práce s kolektivem

3. díl Zvoní!: Jak si najít kamaráda

Eileen si uvědomí, že sabotáž školního výletu není správná cesta. Díky příkladu přátelství svého brášky pochopí, že také potřebuje někoho blízkého, kdo jí pomůže výlet zvládnout. Na svého budoucího nejlepšího kamaráda si proto vytvoří seznam specifických požadavků. Díl otevírá téma přátelství a ukazuje, že každý může mít jiný způsob, jak si hledá kamarády a navazuje vztahy.

10. díl Zvoní!: Když nám druzí pomůžou

Před odjezdem na školní výlet rodina s Eileen procvičuje situace, ze kterých má obavy. Další den pak se spolužáky skutečně odjíždí na tolik obávaný výlet a díky jejich podpoře zvládne odjezd i první chvíle v novém prostředí. Závěrečný díl ukazuje, jak důležitá může být podpora okolí, když se ocitneme v náročné situaci, a vybízí k přemýšlení o tom, co můžeme udělat, aby se ve škole cítil dobře každý.

Lola a zvuk klavíru

Lola a zvuk klavíru je animovaný film o Lole a jejím mladším bratrovi, který má autismus, je neverbální a senzoricky citlivý. Lola se chce bráškovi přiblížit a komunikovat s ním, a tak se snaží zjistit, které zvuky jsou mu příjemné a které naopak ne. Společně s kamarádem pak sestaví hudební nástroj, který Simonovi pomůže vyjadřovat jeho emoce. Vhodné pro žáky 3.–5. ročníku.

6. díl Zvoní!: Když potřebujeme, aby nás někdo vyslechl

Eileen si najde kamaráda, který má rád hudbu a navštěvuje sbor. Přestože pro ni sbor není ideálním prostředím, zjistí, že ve dvou s kamarádem zpívat dokáže. Oceňuje na něm především jeho schopnost naslouchat. Její mladší bráška navštíví terapeutku, které může poprvé říct, jaké je to mít sestru s autismem. Díl kromě přátelství a schopnosti naslouchat otevírá také téma potřeb sourozenců dětí s autismem. Ukazuje, že i oni mohou potřebovat prostor pro vlastní pocity, otázky a podporu okolí.

Generace Nika (5): Když tvoření léčí

Pátý díl sleduje několik mladých tvůrců z Charkova, kteří se navzdory válce učí filmové tvorbě a hledají způsoby, jak vyjádřit své prožitky. Režisér Valéra mluví o roli amatérského divadla ve válečných časech a o potřebě tvořit i uprostřed chaosu. Kameramanka Viktorie trénuje natáčení s Nasťou, která vypráví o ztrátě tanečního studia, které srovnala se zemí raketa. Děti při hereckých cvičeních využívají humor, hru i emoce jako formu terapie. Zlata během jedné scény podlehne vlastním vzpomínkám a odhaluje nám, jak těžké je žít s trvající válkou. Přesto ve společné tvorbě nacházejí oporu, kolektiv a naději.