Česko-německé vztahy po 1989

Česko-německé vztahy byly poznamenány jak druhou světovou válkou, tak odsunem německé menšiny. Od 50. let se tito tzv. sudetští Němci začali sdružovat do krajanských spolků a pořádat tzv. sudetoněmecké dny. Po roce 1989 se krajanská sdružení snažila docílit zrušení tzv. Benešových dekretů a odškodnění odsunutých Němců. Česká strana to ovšem odmítala. Bylo nutné hledat cestu k narovnání a zlepšení vzájemných vztahů.

Česko-německé vztahy v Brně

Jedním ze symbolů odsunu německého obyvatelstva byl divoký odsun z Brna. Asi nejznámější je tzv. brněnský pochod smrti z konce května 1945. Podívejte se na mikrosondu do česko-německých vztahů v druhém největším městě republiky.

Odškodnění obětí nacismu a nuceně nasazených

Po roce 1989 pracovaly vlády obou států na urovnání česko-německých vztahů. Dohodly se na vydání Česko-německé deklarace a vznikl Česko-německý fond budoucnosti. Projekty fondu se zaměřily v první fázi hlavně na odškodnění obětí násilí nacionálního socialismu a dále na odškodnění Čechů nuceně nasazených na práci během druhé světové války. Žadatelé museli prokazovat svůj nárok na odškodnění a posílali nejrůznější dokumenty, pohlednice, dopisy, popisy místa a toho, co zažili v pracovním táboře nebo věznici.

Kořeny česko-německého neporozumění

Už od počátku 19. století a obrozeneckých snah se ukazovalo, že staletí soužití českého a německého etnika budou vystaveny velkým zkouškám. Stačí jen vzpomenout jazykovou rovinu českého obrození, které nepočítalo se zde žijícími Němci, vznik samostatné republiky, kdy se Češi snažili dát najevo svoji nadřazenost, až po třicátá léta, kdy hospodářské a sociální problémy vedly k prohloubení vzájemných antipatií.

Česko-německá deklarace podepsána

Zástupci Česka a Německa podepsali 21. ledna 1997 Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji. Měla znamenat především definitivní narovnání česko-německých vztahů a položit základ další spolupráce do budoucna. Text deklarace vznikal několik měsíců. Na jejím základě měly být například odškodněny oběti nacismu. Česká veřejnost deklaraci přivítala, i když se našli i protestující jedinci.

Osidlování českého pohraničí po odsunu Němců

Po odsunu německého obyvatelstva z pohraničí se vláda snažila přilákat do této oblasti nové obyvatele. Mnozí zájemci ale pouze sklidili úrodu, získali zdarma hospodářské vybavení a odstěhovali se zpátky do vnitrozemí. Mnoho domů bylo nakonec strženo a zanikly celé osady. Definitivně se tak změnila tvář českého pohraničí.

Sudety ve 20. a 30. letech 20. století

Početná německá menšina v českém pohraničí se po vzniku ČSR ocitla v nezáviděníhodné situaci. Československý stát chtěl ovládat území, kde prakticky žádní Češi nežili a kam se ani nehrnuli, šlo totiž tradičně o chudé oblasti. Ve vedoucích funkcích na úřadech však působili pouze Češi. Stát rušil německé školy a nutil německé rodiny, aby posílaly děti do škol českých. Ani agrární reforma nebyla vůči německé menšině spravedlivá. I přes tato úskalí se až do vypuknutí hospodářské krize a nástupu nacismu v Německu v pohraničí neprojevovaly žádné velké nevraživosti.

Vyhrocení vztahů mezi Čechy a Němci v Československu

Vznik sudetoněmeckého hnutí spadá do počátku třicátých let, kdy hospodářská krize radikalizovala Němce v Československu. Stávající německé politické strany přicházely o své voliče, které přebírala Sudetoněmecká vlastenecká fronta Konráda Henleina, později změněná na Sudetoněmeckou stranu. Ta dokonce vyhrála parlamentní volby v roce 1935 a svými požadavky v druhé polovině třicátých let výrazně přispěla k pádu první republiky a konci samostatného státu. I proto se vztahy mezi Čechy a Němci dostaly na bod mrazu.

Češi a Němci v ČSR v roce 1918

Češi a Němci žili v Čechách až do 20. století bez větších problémů. Vznik samostatného Československa a rozpad Rakouska-Uherska byl podmíněn prosazením a uznáním práva národů na sebeurčení. Ale i menšiny v nově vzniklých státech, konkrétně tři a půl milionu Němců, kteří se stali automaticky občany ČSR, žádaly svá práva. A český stát se k nim nestavěl zrovna nejvstřícněji.

Nacionální socialismus a henleinovci v Sudetech

Situace v českém pohraničí se vyostřila v polovině 30. let, kdy v Německu zvítězil nacionální socialismus a začal hospodářský rozkvět. Sudetští Němci často v Německu pracovali a viděli, jak se Němcům na druhé straně daří. Spíše než český rozhlas bylo možné poslouchat německé vysílače. A proto také padla německá propaganda v Sudetech na úrodnou půdu. Vznikla nová politická strana pod vedením Konráda Henleina, která dokonce zvítězila v roce 1935 v parlamentních volbách. A taková strana si již může klást požadavky.

Odsun německé menšiny z českého pohraničí

Česká vláda připravovala již během války plán na odsun německého obyvatelstva. Málo organizovaný státní aparát pak hned od května 1945 umožnil revolučním gardám a různým samozvaným skupinkám vykonávat tzv. spravedlnost. Touha po odplatě za zločiny nacionálního socialismu, odplata za rozpoutání války a schvalování tzv. kolektivní viny vytvořily podmínky k zabírání majetku, vraždám a tzv. divokým odsunům sudetských Němců.

Dozvuky insigniády

V pasáži je představen závěr sporu o insignie Univerzity Karlovy, který výrazným způsobem přispěl ke konci pokojného soužití Čechů a Němců ve společném státě.

Německy o výměnách mládeže s Terezií Erhartovou

Němčina ji provází díky rodinné historii. Video představuje koordinátorku vzdělávacích aktivit Michaelu Kořánovou, která pomáhá s česko-německými výměnami mládeže. Videoportréty Goethe Institutu Česká republika představují Čechy a Češky, kteří působí v oborech, kde hraje Německo a němčina důležitou roli.

Insigniáda

Objasnění pojmu insignie, jejich funkce a pojednání o genezi sporu o insignie Univerzity Karlovy. Dále je představen spor na pozadí národnostní situace v tehdejší Československé republice.

CHKO Jizerské hory: Rozhledna Štěpánka

Na vrcholu kopce Hvězda stojí rozhledna Štěpánka, nejstarší rozhledna Jizerských hor. Rozhledna byla postavena v novogotickém slohu a je vysoká 24 metrů. Z nejvyššího patra můžeme pozorovat vrcholy Jizerských hor na české i polské straně a také údolí řek Desná a Kamenice.

Edvard Beneš a jeho role v roce 1938

V roce 1938 si měli občané Československa připomenout 20. výročí vzniku státu. Svých „narozenin“ se ale republika nedočkala. Překotný vývoj roku 1938 měl úplně jiné rozuzlení. V klíčové roli prezidenta země byl odborník na zahraniční politiku dlouholetý ministr zahraničí Edvard Beneš. Jaká nabízel v krizových chvílích národu řešení?

Beneš a Jaksch o česko-německých vztazích

Vztahy mezi Čechy a sudetskými Němci se v průběhu druhé světové války proměňují, zhoršují se. Budoucí řešení poválečného stavu se rýsuje v dohodách zástupců československého státu a demokratických sudetských Němců v britském exilu. Rozhovor Edvarda Beneše a Wenzela Jaksche z listopadu 1941.

Přídělový systém v protektorátu

V době tzv. protektorátu Čechy a Morava bylo veškeré obyvatelstvo ve složité hospodářské situaci a nakupovat mohlo pouze na tzv. potravinové lístky. Kromě toho museli obyvatelé ze svého hospodářství odvádět část úrody říši. Z toho důvodu začali lidé pěstovat a chovat, co se dalo...

Realizace odsunu Němců

Po skončení války došlo na území obnoveného Československa nejprve k "divokému", později organizovanému odsunu. Přes dva miliony Němců byly nuceny opustit republiku. Jakou roli v tom hrála "revoluční spravedlnost"? Jaká byla pozice vedoucích představitelů republiky? Podívejte se na dobové souvislosti.

Plány na odsun Němců z doby protektorátu

Vznik protektorátu a začátek druhé světové války vedl ke vzniku domácího i zahraničního odboje. Zejména likvidace představitelů domácího odboje vedla k jeho radikalizaci a stále častěji se objevovala myšlenka na odsunutí části, později celého německého etnika. Podobné plány se objevily i u exilové vlády v Londýně a s blížící se porážkou Německa dostávaly konkrétní obrysy.