Wellbeing u učitelů je důležité budovat na všech frontách, říká psycholožka

Jak na wellbeing v učitelství nahlížet

Pod pojmem učitelský wellbeing si každý pravděpodobně představí něco trochu jiného, a proto zde nebudeme uvádět univerzální poučky a definice. Představíme ale pohled, který pedagogům pomáhá vnímat sebe jako učitele i člověka zároveň. 

Učitelům dokáže vlastní vhodná sebepéče poskytnout základ pro spokojený život, balanc mezi osobním časem a prací. Dává jim také efektivnější přístup k práci, který může pomoci být lepším učitelem i člověkem. Není třeba na wellbeing nahlížet jako na něco sobeckého, při čem potřeby žáků zůstanou na pozadí. Je to koncept, který učitelům umožňuje pečovat nejdřív o sebe a až potom o ostatní. 

„Wellbeing, čili životní pohoda učitele, má mnoho aspektů. Učitel není jen učitelem, je to mnohdy také rodič, syn, dcera, manžel, manželka, kamarád. Ocitá se v mnoha situacích, které ovlivňují jeho nastavení v práci. Tuto životní pohodu je tedy důležité budovat na všech frontách. Začít úplně od začátku,“ radí psycholožka Ilona Špaňhelová s tím, že je potřeba si na sebe najít čas. „Jít na procházku nebo si sednout na lavičku a říct si – jak se cítím, jak se mám? Co toto mé životní nastavení ovlivňuje? Mohu to změnit? Mohu si pomoct?“

Učitelé, kteří si dovolí mít sami sebe na prvním místě, si brzy všimnou, že v jejich osobním i pracovním životě dochází k pozitivním změnám. Není totiž možné dávat dlouhodobě své práci 100 % a sobě nic. Takový postoj jde spíše proti myšlence udržitelného učitelství, a to je něco, co je dlouhodobě nežádoucí.

„Pro mě je třeba důležité odpočívat, úplně vypnout hlavu. Zatím se to ale teprve učím. Musím si taky připomínat, že jsem jen člověk. Snažím se nebýt na sebe moc přísná a sebekritická, hledám si věci, za které se můžu ocenit,“ popisuje svoji snahu o sebepéči začínající učitelka Dagmar Turková z Plzně, která vyučuje němčinu a výchovu k občanství na 2. stupni ZŠ.

S čím může wellbeing učitelům konkrétně pomoci

Zvládání vlastních emocí a práce s emocemi ostatních

Toto téma je aktuální pro kantory všech stupňů a předmětů s různou délkou praxe. Nedostatek kontroly nad vlastními emocemi může ovlivnit nespočet aspektů učitelství; ať už se jedná o atmosféru ve třídě a výuce, vztahy s kolegy a vedením, efektivitu práce nebo vlastní rozpoložení na pracovišti. Když učitel chápe vlastní emoce a práci s nimi, je pro něj mnohem snadnější porozumět a pracovat s emocemi ostatních. 

„Doporučuji všem učitelům se například o jednotlivých přestávkách zastavit a říct si, jak se cítí. Můžou si udělat krátkou, několikavteřinovou inventuru svého vnitřního nastavení. Něco učitele rozčílilo na hodině? Je unavený? Rozladěný? Je důležité dát tomu pocitu nebo náladě jméno. Pak se s tím lépe pracuje,“ radí psycholožka Ilona Špaňhelová. „Je také dobré počítat například do tří. Při velké emoci to může pomoct. Stejně tak dýchání. Nádech a výdech, který může trochu pomyslně vydat emoci ven. Někde na toaletě si umýt obličej – udělat si emoční očistu, nebo si tam trochu zanadávat,“ dodává.

Prevence vyhoření

Pod pojmem „vyhoření” si mnoho lidí může vybavit učitelku téměř v důchodovém věku, která má za sebou desítky let praxe a je toho na ni moc. Krizi ale pociťují i mladí učitelé na startu kariéry. „K vyhoření jsem měl blízko obzvláště v začátku, kdy se člověk setkával se spoustou problémů a situací poprvé. Ve chvíli, kdy toho bylo hodně a nějaké věci třeba nebylo úplně snadné změnit nebo to nešlo, jsem pociťoval vyčerpání a únavu. Než jsem začal učit, říkal jsem si, že to nemůže být tak náročné. Člověk ale brzy zjistí, že učení samotné je to nejmenší. Přidala se administrativa, komunikace s lidmi a hlavně snaha pomáhat všem žákům a někdy řešit jejich problémy. To člověka unaví,“ vzpomíná Tomáš Botlík Nuc, učitel němčiny na střední škole a didaktik působící na PedF UK. 

Právě wellbeing pomáhá předcházet vyhoření a pocitům vyčerpání. Podává totiž pomocnou ruku. Lidé o sebe více pečují, nastavují si hranice, stanovují si priority a lépe zvládají stres. A přesně tyto věci jsou tím, co učitelům umožňuje být na chvíli sami sebou a vystoupit z role pedagoga. Je třeba připomenout, že právě to je jedním z klíčových faktorů, který kantorům pomáhá nevidět učitelství jako jediné životní poslání. Naopak jim ukazuje, jak se v práci zaměřit na své osobní pocity a nemít špatné svědomí z toho, když myslí i na sebe.

Efektivnější a zdravější přístup k práci

V momentě, kdy si učitel uvědomí důležitost vlastního wellbeingu a dokáže říct, že je součástí jeho života, mohou vytvořené návyky pomáhat i v rámci učitelství jako takového. Pedagog se naučí lépe pracovat s časem a rozlišovat věci, které má či nemá pod kontrolou. Dostane také příležitost se dívat na svou práci z větší perspektivy. „Když si potřebuju odpočinout, nejvíce mi pomůže změna prostředí a cestování. Je třeba si nastavit limity, třeba že člověk není k zastižení 24/7 a někdy si dovolí nepracovat, nečíst e-maily apod. Doporučil bych každému, aby si našel nějaký koníček a aktivitu, kdy nebude myslet na práci. Zkrátka si ohraničit pracovní dobu a nemít kamarády jen učitele,“ doporučuje Tomáš Botlík Nuc.

Nejdřív nasaďte masku sobě, pak nejbližším

První krok na cestě k udržitelnému učitelství, které učitelům pomáhá být lepším vzorem pro budoucí generace, je uvědomit si, že na pocitu životní pohody jde pracovat. Není nutné dělat hned velké změny. Učitelé často začínají malými krůčky, které v dlouhodobějším měřítku poskytnout silný základ pro kvalitní wellbeing. Na této cestě se toho o sobě spoustu dozví a jejich život se může změnit k lepšímu. Dobrým začátkem mohou být materiály pod článkem, které učitele provedou nastavením priorit, říkáním NE a stanovením vhodné rovnováhy mezi pracovním a osobním životem.

Autorka článku: Dominika Klapková