07:58
Divadlo pod Palmovkou uvádí na svém jevišti příběh nešťastné Emy Bovaryové, kterou nenaplněná touha po romantickém životě dovede až k sebevraždě.
Městské divadlo Zlín vytvořilo dramatizaci ruského románu Evžen Oněgin spisovatele Alexandra Sergejeviče Puškina. O tom, jaký vztah mají mezi sebou Taťána a Oněgin a jak se vyvíjejí jejich osobnosti, hovoří jejich představitelé Markéta Kalužíková a Vojtěch Johaník.
Jak se dokáže proměnit psychika jednoho člověka pod vlivem fašismu? Divadlo Petra Bezruče představuje dramatizaci známého románu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol.
Poprvé na českém jevišti může divák vidět dramatizaci známého románu švýcarského autora Maxe Frische Homo Faber. Dokáže si cynik a zároveň racionálně uvažující člověk jako Walter Faber poradit s city?
Vysvětlení úsloví „kalit vodu“ s odkazem na známou Ezopovu bajku.
Molièrova komedie Lakomec se dočkala osobitého zpracování na scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci v režii Daniela Špinara. Harpagon, hlavní hrdina komedie, je v jeho podání spíš než lakomec stárnoucí otec, kterému se všechno vymyká z rukou, a podle režiséra zaslouží spíš naši lítost než pohrdání. Lakomec v Liberci je sice komedie, ale k pouhé bujaré frašce má rozhodně daleko.
Moderní stavba v Brně vila Tugendhat jako metafora pro otevřené nitro člověka. Román Skleněný pokoj, nominovaný na nejprestižnější britskou literární cenu Man Booker Prize, adaptoval pro jeviště režisér Stanislav Moša, a tak mohl na prknech Městského divadla Brno ožít tragický příběh majitelů slavné vily.
V roce 2014 byla hostem pražského festivalu spisovatelů běloruská držitelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová. Autorka promlouvá o pobytu v Afghánistánu a v souvislosti s tím o prozaickém díle Válka nemá ženskou tvář. Dále hovoří o vztahu k vlasti a o motivaci k napsání knihy o havárii v Černobylu, o Modlitbě za Černobyl: Kronice budoucnosti.
Legendární umělecká dvojice Suchý–Šlitr se léta pojila s divadlem Semafor. Společně skládali písně jak pro sebe, tak i pro ostatní zpěváky. V rozhovoru z roku 2009 vzpomíná Jiří Suchý na svého kolegu, který svět opustil v roce 1969.
Pasáž z dokumentárního cyklu Národní divadlo: Mýtus a realita seznamuje s historií Národního divadla. Přibližuje období druhé poloviny 50. let 20. století, ve kterém došlo k uvolnění kontroly umění v Československu. V této době zaznamenalo Národní divadlo, především jeho činohra, velký úspěch, a to např. díky režiséru Alfrédu Radokovi a tehdejšímu šéfovi činohry Národního divadla Otomaru Krejčovi.
Divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem) Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra bylo populární už od premiéry první hry Člověk z půdy. Netrvalo dlouho a písničky této autorské dvojice se zpívaly od Šumavy k Tatrám.
První multimediální divadlo na světě Laterna magika se poprvé představilo v rámci bruselského Expa 58. Plátna na jevišti, která se obrazově doplňují s herci, tehdy svět šokovala. V následujících letech se Laterna magika výrazně zapsala do dějin československé a české kultury. Víte, že její představení Kouzelný cirkus je patrně nejhranějším divadelním představením ve střední Evropě? Dnes je Laterna magika součástí Nové scény Národního divadla.
13 386
749
4 561
1 255
68
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.