06:04
Sexualita lidí s mentálním postižením je v českých poměrech stále velkým tabu. V oblasti sexuální výchovy, partnerského života a otázek s tím spojených existuje spousta otazníků. Právě proto vznikl v roce 2008 krátký animovaný film „O sexu“, kde se zábavnou a přijatelnou formou mohou mentálně postižení lidé dovědět o základech anatomie, antikoncepce či normách chování. Je vhodný jako instruktážní materiál pro lidi s mentálním handicapem, pro pracovníky v sociálních službách nebo jako zdroj informací z oblasti sexuální výchovy ve školách.
Česká republika je součástí Evropské unie. Co to ale Evropská unie vlastně je a co všechno o ní víte? Jaký je rozdíl mezi Evropou a Evropskou unií? Video z roku 2008 vysvětluje základní principy, symboly a znaky Evropského společenství. Schválně, víte kolik států je dnes její součástí? A které to jsou?
Neexistuje důležitější okamžik v moderních českých, respektive československých dějinách, než je sametová revoluce. Někdy se nazývá také něžná revoluce a stěžejním dnem byl 17. listopad 1989, kdy se na Albertově sešli demonstrující studenti pražských vysokých škol. Sled událostí nakonec vedl k pádu komunistického režimu a nastolení demokracie. Připomeňme si nad fotografiemi Jana Šibíka onu dobu i neuvěřitelnou atmosféru, která už se asi nikdy nebude opakovat.
První sex může být fajn, anebo taky ne. Začátek sexuálního života bývá snad pro každého citlivou situací. Co všechno se hodí vědět dopředu, proč se neinspirovat pornem a proč není dobré mít přehnaná očekávání ani zbytečný strach? A nezapomeňte, že v Česku je sex legální až od 15 let.
Seznámení s metodami řešení konfliktů a asertivního jednání. Jak máme správně obhajovat naše stanovisko? Proč je špatné ustupovat a proč není řešením ani agrese? Komentáře Miroslava Táborského k hraným scénkám osvětlují zásady asertivního jednání.
Pokračování příběhu syrské uprchlické rodiny. Bahjat Sido musí se svou rodinou opustit azylové bydlení. Dostává šanci bydlet v hotelu v Harrachově včetně práce údržbáře objektu. K velkému údivu všech tuto pomoc ale odmítá.
Pedagogičtí pracovníci se shodují na tom, že inkluze a integrace je dobrá věc. Do komunity přináší každé z dětí něco ze sebe a rozvíjí tu pak svůj osobní potenciál. Bohužel také ale zmiňují problém nepřipravenosti na integraci, nedostatečnou podporu pedagogů, nedostatek speciálních pedagogů, logopedů, výchovných poradců a zejména mluví o špatné koordinaci a spolupráci asistentů s pedagogy.
V roce 1958 se KSČ rozhodla pro státem řízenou asimilaci kočovných Romů a vydala zákon o trvalém usídlení kočujících osob. Jeho realizace probíhala o rok později formou policejní razie – kočujícím Romům byly zničeny vozy, koně odvedeni na jatka, Romové museli od toho okamžiku zůstat na stejném místě, kde je zastihl soupis osob. Na ten se dostali i Romové, kteří tou dobou už nekočovali a bydleli na jednom místě. Následovaly další zákony, na základě kterých byli Romové donuceni vzdát se vlastních kulturních tradic a hodnot, aniž se ztotožnili s hodnotami většinové společnosti. To vše mělo za následek prázdnotu a demoralizaci, jejíž důsledky lze na našem území pociťovat dodnes.
Psychiatrické ústavy pro choromyslné začaly na českém území ve větší míře vznikat od 2. poloviny 19. století. Charakteristické pro ně bylo, že se stavěly mimo města, aby byli duševně nemocní jedinci odděleni od zbytku společnosti. Mnoho těchto zařízení slouží původnímu účelu dodnes, ale pochopitelně se od té doby mnohé změnilo, např. spektrum duševních chorob u hospitalizovaných. Podívejme se blíže na dvě asi nejznámější léčebny, a to v Kosmonosech a pražských Bohnicích.
Romský holocaust není tak velké mediální téma jako např. genocida židovského obyvatelstva. Někdy proto může vzniknout mylná představa, že samotní Romové tuto etapu vlastní historie tolik neprožívají. To, co je vidět navenek, se však často liší od toho, co se děje uvnitř, a Romové na oběti nacistické perzekuce rozhodně nezapomínají. Romů se ale nikdo na jejich náhled neptal a často o holokaustu nemluví z obavy, aby nikdo nezpochybňoval jejich snahu o integraci.
Půjdeš, tati, do války? Kdy už to skončí? Kdo si začal? My taky umřeme? Nejen tyto otázky pokládají dnes a denně děti svým rodičům i učitelům. Jak s dětmi mluvit o válce, aby rozuměly tomu, co se děje, ale zároveň se cítily v bezpečí? K tématu hovoří dětská psycholožka Lucie Kotková.
Příběh Jokubase z Litvy. Miluje modely letadel a na Litvu vzpomíná rád, ale říká, že mu vždy v rodné zemi chyběly hory. Jokubas a jeho rodiče diváky seznamují s tradicemi své země.
Povídání Ukrajinky, matky dvou dětí, kterou do Čech přivedl strach z války. Na Ukrajině je válečný stav již delší dobu, je to ale od února 2022 jiné? Jaký okamžik rozhodl, že matka zabalila věci, děti a odešla ze svého domova? Co jí běželo hlavou při balení, když věděla, že za hodinu odjíždí vlak "do bezpečí"? Jak mluvit s ukrajinskými dětmi o válce, kvůli které odcházejí od svých rodin?
Dezinformace hrají důležitou roli v informační válce. Člověku, který je jim dlouhodobě vystaven a zároveň není dostatečně poučený a odolný, vkládají do vědomí škodlivé obrazy a názory, a to často ve prospěch cizí mocnosti. K šíření dezinformací se dnes v hojné míře využívají sociální sítě, především Facebook. V čem konkrétně spočívá hrozba a zneužitelnost sociálních sítí? Na to odpoví datový analytik František Vrabel.
12 305
677
3 965
1 124
69
Každý měsíc přibývají na ČT edu desítky nových materiálů pro vaši výuku
Novinky posíláme jednou za měsíc. Nebudeme vám posílat žádný spam. Vložením e-mailu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.