06:09
Pusťte si video znovunebo se podívejte na další.
Vše o sexu: Partnerské násilí
Tento díl pořadu Vše o sexu se věnuje tématu partnerského násilí. Informuje o podobách násilí v partnerství (poukazuje na to, že nejde pouze o fyzické násilí) a vysvětluje rozdíl mezi násilím a občasným konfliktem. Vysvětluje, proč může být těžké rozpoznat, že je člověk v nezdravém vztahu a proč může být náročné takový vztah ukončit. Pořad je vhodný pro dospívající od 14 let za přítomnosti vyučujícího.
Tip do výuky
Příprava: Výuku doporučujeme začít nastavením pravidel spolupráce: dobrovolnost, soukromí a respekt (viz dokument BOZP sexuální výchovy). K tématu prevence násilí doporučujeme projít si dokument BOZP prevence sexualizovaného násilí
Časová dotace: 30 minut
Pusťte si video.
Napište na tabuli otázku: "Proč prostě neodejde?"
- Otázku okomentujte tím, že lidé, kteří nerozumí tomu, co se děje ve vztazích, které jsou nezdravé, toxické nebo dokonce násilné, mají tendenci tuto otázku pokládat, protože předpokládají, že to je jasné a dostupné řešení situace.
Zadejte úkol do skupinek: "Představte si, že za vámi přijde člověk s tímto postojem. Připravte se společně na to, jak byste mu vysvětlili, proč to není tak jednoduché, jak se zřejmě domnívá."
Následně nechte studující odprezentovat, co si připravili.
Jakmile má odprezentováno celá třída, položte otázku: "Myslíte, že se nám podařilo dostatečně vysvětlit, proč je těžké z takového vztahu odejít?"
Případně doplňte:
- Z toxického vztahu může být velmi náročné odejít, mimo jiné proto, že takový vztah obvykle není toxický od samého začátku ani není toxický neustále. V průběhu vztahu se může jeho „norma“ postupně posouvat. Chování, které by člověku na začátku připadalo nepřijatelné, se tak může postupně stát běžnou součástí vztahu. Přestože se partner či partnerka chovají stále hůře, druhá strana si tento posun nemusí plně uvědomovat – její představa o tom, jak vypadá zdravý vztah, se totiž mezitím postupně přizpůsobuje tomu, co zažívá. Skutečný stav vztahu jí proto může připadat jako normální a může vůči němu vzniknout určitá „slepota“.
- V takové situaci navíc může postupně klesat jejich sebevědomí a sebeúcta. Mohou začít přebírat odpovědnost za chování svého partnera či partnerky, obviňovat sami sebe a získávat pocit, že si takové zacházení nějak zaslouží nebo že na lepší zacházení nemají nárok.
- Někdy odchodu brání i ekonomické důvody (například pokud spolu sdílí domácnost a finance).
Navažte otázkou: "Co můžeme dělat, pokud máme pocit, že někdo z našich blízkých je ve vztahu, který mu ubližuje a ze kterého by podle našeho názoru měl odejít?"
- Dát mu najevo, že jsme tu pro něj a že s námi může o své situaci mluvit bez obav z odsouzení. Můžeme se ptát, jak se ve vztahu cítí, zda se vedle partnera cítí bezpečně, jak se podle něj vztah v průběhu času změnil nebo zda je něco, co by si přál mít jinak. Namísto toho, abychom mu říkali, co má udělat, můžeme mu pomoci pojmenovat vlastní pocity, potřeby a hranice.
- Zároveň je v pořádku říct, čeho jsme si všimli a co v nás vyvolává obavy. Můžeme například konkrétně popsat určité chování partnera*ky, které považujeme za zraňující nebo nepřijatelné.
- Důležité je také připomínat mu, že za chování svého partnera nenese odpovědnost a že má právo na respekt, bezpečí a důstojné zacházení.
- Pokud se rozhodne vztah ukončit, můžeme mu nabídnout konkrétní pomoc – například s hledáním bezpečného místa, praktickými záležitostmi nebo vyhledáním odborné podpory.
- Pokud máme obavu, že je člověk v bezprostředním ohrožení nebo zažívá násilí, je namístě zaměřit se především na jeho bezpečí a podle situace vyhledat odbornou pomoc nebo pomoc dospělého člověka, kterému důvěřujeme.
Reflexe:
"S jakým pocitem odcházíte?"
- Pokud někdo zmíní tíživé pocity, nabídněte podporu nebo konzultaci se školní psycholožkou*psychologem.
