02:29
Barvy motýlích křídel nejsou v přírodě jen pro ozdobu, ale plní celou řadu životně důležitých funkcí. Jednou z nich je maskování, kdy vzory na křídlech dovolují motýlům splynout s okolním prostředím a zůstat tak skrytí před zraky predátorů. Naopak výrazné a křiklavé barvy často slouží jako jasné varování pro ostatní zvířata, že je daný motýl nejedlý, nebo dokonce jedovatý. Některé druhy využívají svá křídla k aktivní obraně a snaží se jimi nepřátele přímo zahnat. Fascinujícím příkladem jsou babočky soví, které mají na spodní straně křídel skvrny připomínající velké oči sovy, čímž dokážou spolehlivě vylekat i mnohem větší útočníky.
1) Žáci dostanou papírovou šablonu motýla, kterou mají za úkol vybarvit dvěma zcela odlišnými způsoby. Levou stranu křídel musí navrhnout jako „maskování“ (kamufláž) tak, aby motýl nebyl vidět na kůře stromu nebo v trávě. Pravou stranu křídel pak navrhnou jako „výstrahu“ (např. po vzoru babočky soví), kde využijí výrazné barvy a nakreslí velké děsivé oči, které mají zastrašit nepřítele. Následně si děti ve třídě hrají na predátory a zkoušejí, kterého „maskovaného“ motýla najdou nejobtížněji a kterého „výstražného“ by se raději lekli.
2) Učitel žákům ukáže zvětšené fotografie motýlích šupinek (připomínající střešní tašky). Poté žáci dostanou tmavý papír a suché pastely nebo křídy. Zkoušejí prsty „stírat“ barvu z kříd a nanášet ji na papír, čímž simulují, jak se barevný prášek (šupinky) přenáší z motýlích křídel na prsty. Diskutují o tom, proč je pro motýla nebezpečné, když o tyto šupinky přijde (ztráta barvy, vůně i schopnosti létat). Jako bonus mohou žáci k obrázkům přičichnout k různým přírodním esencím (např. levandule), aby si uvědomili, že barvy mohou i „vonět“ a lákat partnery.