Pojem normalizace vyjadřuje v československých dějinách období od potlačení pražského jara v roce 1968 a opětovné upevnění moci komunistické strany a sovětského vlivu. Přestože represe a personální čistky ve funkcionářských, úřednických i armádních řadách skončily ve druhé polovině 70. let, o době normalizace se mluví až do roku 1989, kdy totalitní režim padl nejen u nás, ale v celé východní Evropě.
Přes veškerou snahu o kontrolu všech a všeho se režimu nepodařilo z paměti lidí vymazat, jak chutná svoboda. Podařilo se mu ale vyvolat v celém národě schizofrenii, se kterou se naše morálka pere dodnes. Obyvatelé normalizovaného Československa nalézali nejrůznější cesty, jak uspokojovat své materiální i kulturní potřeby. Nefunkčnost centrálně plánované ekonomiky a katastrofální stav životního prostředí byly tím, co nakonec zlomilo komunistické diktatuře vaz.