Národní obrození je pojmenování pro období dějin zejména 19. století u řady národů, které se postupně začaly konstituovat v národy v moderním slova smyslu. Není to jen specifická česká záležitost, své národní obrození měli Slováci, Bulhaři, Slovinci nebo třeba Estonci. Tyto národy mají své velké obrozenecké vědce a spisovatele stejně, jako my máme Dobrovského, Palackého, Havlíčka, Erbena, Němcovou nebo Tyla.
Vnímání národního obrození bývá často zužováno na úsilí za prosazení jazykových snah. Obrozenci sice usilovali o přeměnu češtiny ve vyspělý a rozvinutý jazyk, zároveň se ale také obraceli do minulosti, objevila se myšlenka slovanské vzájemnosti, důležitý byl zájem o folklór. Výrazem těchto snah byla četná vědecká díla, začala vznikat výrazná díla literární, a postupem času se začínaly projevovat také ambice politické…